Dialog & dialog vnitřní

Po krátkém úvodu, proč se dialogem vůbec zabývat, pokračují mé studijní poznámky, které jsou ve formě citací. Ty nás připraví na hlubší pochopení vnitřního dialogu. Snad tato forma povede jak k užitku vztahujícímu se k prohloubení souvislostí mezi vnitřním a vnějším dialogem, tak ale i zároveň k osvětlení, jak s ním pracovat. Jak vědomý dialog vlastně vypadá a jaké má rysy najdete v stručných bodech zde – Dialog otevřený, jehož nejpraktičtějším postojem je otevřenost, kde je nutné bdělé zacházení. Vědomý přístup jak k vnitřnímu, tak vnějšímu světu. Tedy k sobě a ostatním.

Co je vlastně dialog a proč se mu věnovat? 

Je to druh spojení se sebou samým, s partnerem, s kýmkoliv živým či neživým, včetně planety i života. Způsob ve smyslu navazování vztahů, kterým se nedá vyhnout. Jak komunikujeme s těmito subjekty, ovlivňuje náš způsob žití. U jakéhokoliv dialogu jsou potřeba minimálně dva subjekty. Ať už se jedná o vnitřní dialog, nebo dialog s jiným člověkem. Vždy probíhá nějaký druh interakce. Abychom mohli opravdu komunikovat s jinými, tak je třeba si být vědom svého vnitřního dialogu. Pokud je člověk v souladu sám se sebou, nemá zapotřebí vyvolávat konflikt, ani být jeho součástí. Tehdy všechny součástí psyché mají své místo. (struktura psyché – není publikováno).To je nejspíš jediná cesta, aby dialog mezi dvěmi lidmi nebyl boj. Kde není boj, je naslouchání a teprve pak může proudit smysluplná energie. Vědomý dialog lidi inspiruje, léčí, proměňuje, učí, otevírá oči a vůbec jeho energie je nezměrná, obohacující a někdy i zraňující, ale vždy smysluplná. Je zřejmé, že plyne mezi známým a neznámým. To znamená být otevřen i tomu, co neznám a přiznat svou neznalost. Tím dialog proměňuje a inspiruje.

Poznámky, aneb citace

“Komunikace mě baví do té doby, do kdy se jedná o dialog, nebo je to aspoň možnost o dialog, ale pak jsou situace, kde už není dialog. Buď pak rezignuju nebo jdu do konfliktu. Konflikt není špatný, protože dávám tomu člověku důvěru, že ten konflikt může k něčemu být, měl by mít ale smysl. Každý střet člověka je iniciovanej typ dialogu a jde o to, jakou formou ten dialog potom dál probíhá.”1

“Buddha říká, že bychom měli pečovat o své myšlenky, jelikož z myšlenek se rodí slova, ze slov se rodí činy, z činu se rodí zvyklosti a ze zvyklosti se rodí osud.”2

(vnitřní dialog) “Učit se nespouštět nějaké programy, které vedou k nečinnosti, nevést tam žádný dialog. Vím, že když ho spustím, tak mi vezme energii. Potřeba je vypozorovat, co mi nejlépe funguje.”3

“Úroveň vnitřního dialogu je odvinuta v podstatě od stupně rozvoje vědomí. Je to podobné, jako když roste strom. On dokud je mezi všemi těmi ostatními stromy, tak nemůže vidět víc, než kolik vyrost. Až tehdy, když vyroste víc, tak vidí víc.”4

“Vnitřní dialog je určený našim vlastním vědomím – kdo mluví a kdo naslouchá. Když odpovědi přicházejí z vlastního nitra, tak jsou to ty, kterým nejlépe rozumím.”5

“Vždycky se hledá to třetí řešení. To, které není předem dané. Na to potřebuji vyjasnit svoje stanovisko, vyslechnout stanovisko druhé strany a společně hledat to třetí řešení. To je tvorba. Proto potřebuji ten stav win win. Cítím se líp i on se cítí líp.”6

“I milimetr společný je daleko víc než kilometr individuální.”7

(vnitřní dialog – dětský vs dospělý postoj) “Je to souboj infaltilní části, pokud převažuje, tak je to samozřejmě spící robot. Ale pak se tam naštěstí objevuje z toho dialogu tohoto infantila a toho boha zvláštní spojení, kterému bychom mohli říct dospělá část. Zatímco naše infaltilní část vnímá povinnost jako něco svazujícího a spoutávajícího, naopak pro tu dospělou část to může být radostí.”8

“Dialog – Vědomá část vysílá nějakou informaci a nevědomá na to nějak reaguje a průběh toho dialogu proměňuje obě ty strany. Stejně, tak jako člověk se chce stát bohem, bůh touží stát se člověkem. Někde mezi tím dochází k tomu spojení a čím je ta vzdálenost větší, tím se mění ten dialog, forma toho dialogu.”9

“Odlišné názory, stanoviska, tam je užitečnější se zaobírat, kde se potkávají, jelikož v čem se liší je evidentní. V čem se potkávají, to není tak jednoduché uvidět.”10

“Vstřícnost se vyplácí vůči lidem, kteří chápou vstřícnost jako sílu, jako projev nějakého rozhodnutí. Zatímco bohužel jsou i ti, kteří vůbec nechápou vstřícnost jako sílu, ale chápou ji dokonce jako projev vlastního kouzla. Pak samozřejmě musí dojít k nedorozumění.”11

“Nemůžu se se všemi domluvit, zvlášť, pokud ten člověk se rozhodl, že se se mnou domluví jenom za určitých podmínek. A ty určité podmínky jsou manipulativní. Ty kapituluješ a pak se můžeme domluvit, ale to není dialog.”12

“Když na někoho vrhám svůj nevědomý obsah syrově, tak to znamená, že se na něj vůbec neladím. V podstatě je to bezohlednost, protože je mi to jedno.”13

“Jsou dva způsoby, kterýma se lidi můžou potkávat. Ty způsoby se prolínají. Nemůžeme pořád jenom manipulovat, ani pořád jenom komunikovat. Tyto dva mody nemůžou současně existovat. Jak Eckhart říká – pokud je přítomná moje duše, tak se tam nevejde moje ego. Duše věci propojuje, naplňuje a ego vyprazdňuje. S manipulací je to podobné.”14

“Komunikace je založená na tom, co nás spojuje. Komunikace znamená spojení. Jestliže jsem spojen, naše cesta je otevřena, tak proudi nejenom informace, ale jakýsi typ energie. Nějaký proud vědomí, proudí vše, pokud je cesta otevřená, i to, co se mi nelíbí.”15

“To je jeden z důvodů, proč nekomunikuju, protože když komunikuju, tak riskuju změnu, vždycky. Jestliže komunikuji, tak jsem otevřený.”16

“Pokud došlo ke komunikaci, k nějakému propojení, protože to, co vzniká, tak se netýká ani mě ani jeho, ale něčeho mezi námi. Profesor Vyskočil říkal: Vzniká látka, ta společná látka. To je to setkání. To společné tkaní látky. To, co vzniká,tak proměňuje jednotlivé aktéry. Jung jde tak daleko a říká – terapeutický účinek té práce vůbec nespočívá v terapeutovi a v podstatě ani v tom klientovi, ale spočívá spíše v poctivosti jejich přístupu a v tom, že nějakým způsobem se dotknou nevědomí – duše a ona přináší ten lék. Ta duše přinese ten lék, ne ten terapeut, ani ten klient.”17

“To, proč sáhneme po manipulaci, je proto, že se proměnit nechci. Ja nechci tu změnu riskovat. To je důvod, proč přestaneme komunikovat a předstíráme komunikaci.”18

“Když je člověk v přítomnosti, tak řeč má smysl.”19

“V manipulaci není otevřený prostor, není tam partnerství. Jestliže jsem partnerem, pak to znamená moje hodnota je stejná jako vaše. Nemůže být ani větší, ani menší. Nepřipustím to v sobě. Buď je prostor otevřený, nebo není. Cesta je průchodná či není. Tlačím někde toho druhého, sebe? Jaké je to ve mě? Jak sám mluvím se s sebou? Často jsou ty nádoby spojené. Pokud přestanu sám sebe manipulovat, tak mě nikdo jiný také nemůže manipulovat. Samozřejmě musím poznat, kdy sám sebe manipuluju.”20

“Především je nutné rozvíjet intimní vztah k řeči a naučit se vědomě sledovat, co se říká. Řeč je grandiózní pomůckou k pochopení hlubších a málo viditelných souvislostí. Řeč obsahuje vlastní moudrost, tu však sdělí jen tomu, kdo se naučí jí naslouchat. Naše doba však má sklon k ledabylému a svévolnému zacházení s řečí, a tím ztrácí přístup k odkrytí pravého významu pojmů. Protože i řeč se podílí na polaritě, má vždy ambivalentní, dvojznačný charakter.”21

“Většina psychických procesů jsou tvořena ze slov a ty můžou být taky nahrazeny jinými slovy.”22

“Slova, která habituálně vyslovujeme, ovlivňují, jak komunikujeme se sebou a tudíž, co zažíváme.”23

Vnitřní dialog

Don Juan Matus říká o vnitřním dialogu, že je to strážce, jehož hlavním úkolem je chránit popis člověka, který si o sobě vytvořil. Živí ho vlastním obsahem – myšlenkami. Tady bych viděl, že se mluví o vnitřním dialogu ke vztahu k egu. Ego nepřipouští ducha ani duši. Jsou to pro něj krajně nebezpečné představy. Jsou to nepřátelé, které popírá, aby mohlo dále vládnout svým způsobem.

Sadhguru říká, že pokud v hlavě mluví více hlasů než jeden, tak je člověk blázen. Tady  bych to nebral tak úplně vážně doslova, protože když jsem nad tímto sdělením uvažoval, tak jsem to uviděl v praxi. Necelistvost osobnosti projevující se jako neuróza. Jeden hlas říká něco proti druhému. Srdce říká: “Musím odejít z práce”. Mysl říká: “Nemůžu, platím složenky”. Toto značí vnitřní rozpor, který bych přirovnal k onomu bláznovi, o němž mluví Sadhguru.

Já jsem přesvědčen, že vnitřním dialogem je mentální rozhovor mezi duchem, duší a tělem. Toto jsou hlavní součástí člověka a syntéza mezi tímto obsáhlým trojúhelníkem je psychika. Tu pokud reflektujeme, neboli to, co se v nás odehrává, tak navazujeme dialog s našim vnitřním vesmírem. Ten se nám poodkrývá, když mu dáváme pozornost. Tehdy ho můžeme začít poznávat a tedy tvořit s ním nějaký vědomý dialog. 

No a výsledkem je zároveň poznávání vnějšího světa, v němž navazování vztahů je vlastně jednoduché, protože vím, jak přistupovat k sobě. Pak k té obrovské různorodosti ostatních lidí přistupuju o to vědoměji, o co lépe znám svůj vlastní svět.

Rozpoznávání, kdo mluví

Všechny duchovní nauky říkají, že život je poznání sama sebe. To je možná jasné, ale jak to mám dělat prakticky? Jak mám poznávat sám sebe?

Pak jsem pochopil, že celá práce Junga a Pjéra a asi i všech duchovních učení jsou praktické příručky k poznání sama sebe. K tomu je potřeba rozpoznávat, s kým se mluví. Protože čeho si nejsem vědom, má v moci mě. Pak to není dialog, ale čistá manipulace. Což je vlastně naše civilizace. Takže obraz, jak jsme na tom duchovně.

Příklady

Žena prahnoucí po majetku a po hmotném zisku nemá kontakt se svým Animem a je jím fascinována. Ten v ní vyvolává touhu po hezkém autě, domě, atd. Fascinace se může proměnit v závislost po materiálních věcech.

Muž posedlý Animou, nemá kontakt se svou druhou polovičkou a může být fascinován naopak ženami. Vnímá je hlavně jako sexuální objekty a ne jako duchovní bytosti. 

Člověk, který nemá kontakt se svým vnitřním dítětem, je mrzutý a není kreativní. Značí  se svojí strnulostí a ztrátou spontánnosti. 

Toto jsou pouze příklady a jejich variace jsou různorodé a tak stejně kreativní, jako duše. Tyto vnitřní obrazy ženství, mužství, dítěte, atd. (archetypy), stejně tak jako pudy budou námi manipulovat a naše ego říkat, že jsme se proto sami rozhodli. Pro ego je na obtíž jejich přirozenost, proto jim nebude poskytovat svou autonomii. Je proto klíčové rozpoznávat, kdo mluví a proč tak mluví, abychom s nimi mohli navazovat vztah a poskytovat jim své potřebné místo. To je ale velmi obtížné, když nevěnujeme žádnou pozornost svému vnitřnímu světu. Vůbec si uvědomit, že je to celý vesmír, který má své zákony a neskutečně mnoho struktur! To je pro mnoho lidí pouhý koncept. Je to pro nás tak strašlivé, že radši zůstaneme na povrchu. Člověk tak zůstane ve své malinkaté ohrádce, které s vlastním přesvědčením říká život.

Dialog mohu vést pouze s tím, koho jsem si vědom!

V každém případě si mohu být vždy vědom své psychiky. Jak se cítím, na co myslím. Zde je možná dobré vědět, že jsou 4 funkce vědomí – myšlení, cítění, vnímání a intuice, čehož si můžeme být vědomi vždy. Tyto čtyři funkce vědomí se dají považovat za odraz toho, co se v nás odehrává psychicky. Práce s nimi nás spojuje s hlubšími vrstvami psyché. S oněmi archetypy. (Více zde: Struktura psyché – není publikováno) Takže vnitřním dialogem nejsou pouze myšlenky, které zdůrazňuje kdekdo, ale srdce k nám také určitě promlouvá, nicméně jeho sdělení nemůžeme vrhat do stejného pytle, jako myšlenky. Pak je tu i tělo, které rovněž komunikuje a nedá se říct, že jsou to myšlenky. Každá ze struktur k nám promlouvá svým způsobem. Někdo méně, někdo hlasitěji, někdo nevyvinutě, někdo infantilně, někdo přehlíženě, někdo s náležitostí. S kým tvoříme dialog, nebo koho naopak přehlížíme, rozhoduje, jestli jsou našimi vnitřními spoluhráči, nebo naopak hrají proti nám. 

Máme za úkol tyto vnitřní aspekty ladit do rovnováhy a tím charakterově růst. Naléhavé zprávy z vnitřního světa jsou znakem vychýlení přirozeného balancování, kterému je duchovní cesta synonymem. Pak se stáváme sami sebou, kým jsme vždy byli.

Na určitém stupni vědomí naše vnitřní obrazy jsou ničivé a destruktivní. Na jiném stupni jsou naopak kreativní a posilující. Každý se někde pohybuje a závisí na tom, jak s tímto vnitřním sdělením pracuje. Ego je diktátorem, ale na vyšší úrovni už může hrát roli spoluhráče. Pak náš vnitřní svět není na úkor tohoto diktátorství a v pohodě hledá vnitřní pokoj a klid. Jemné srdce dává prostor všem. Dává najevo hranice a místo vnitřním procesům. Tady už je ovladatelná bdělost. Tyto vyšší stupně vědomí odpovídají vedení srdce. Tam už dialog není destruktivní, ani hlasitý. Je jemný a tichý. Odprošťuje se od ega a jeho násilí, které rádo prosazuje sama sebe za každou cenu. Nemá za potřebí se projevovat. Nechce poučovat, ale naslouchat. Proto ticho je nejlepším učitelem. Tradiční kultury to vědí. V Indické Joze, Japonském Zenu a Činském Taoismu je dosažení stavu ”prázdné” mysli” jedním z hlavních cílů. Tam, kde se projevuje ticho, je božství. Kdy se ztiší vnitřní dialog natolik, že k nám dokáže mluvit strom, hora, moře. Pak k nám nemluví pouze vnější objekt, ale jednota, která zahrnuje vše – duch.

Dialogem se proměňují obě strany. Já se měním společně se strnulostí svého vnitřního světa. Ten je nám nakloněn a dokáže ohromující věci, pokud je mu věnovaná péče. Jeho dary jsou v podobě kreativity, smyslu, pohody, klidu, naplnění a tvorby života, které chce Já žít a ne Ego. Pak disponuji vnitřní silou, která jednoduše vede a proměňuje. 

Navazující a závěrečná praktická část tohoto článku je publikována samostatně zde – Dialog otevřený.

  1.  Pjér la Šé’z – 1. Individuál – 28.4.2017 
  2.  Pjér la Šé’z – 14. Individuál – 8.3.2018 
  3. Taktéž
  4.  Pjér la Šé’z – 18. Individuál – 17.5.2018
  5. Taktéž
  6. Pjér la Šé’z – 38. Individuál – 13.1.2020
  7. Taktéž
  8. Pjér la Šé’z – přednáška: Duchovní obrat aneb vnitřní slunovrat (youtube video – 1:25:00)
  9. Pjér la Šé’z – přednáška: Sny a snění – 24.9.2014 – divadlo Dialog Plzeň (youtube video – 1:17:15)
  10. Pjér la Šé’z – přednáška: Druhá polovina života – Individuační proces (youtube video – 15:05)
  11. Pjér la Šé’z – přednáška: Vnitřní konflikt na duchovní cestě (audio), (youtube video – 1:01:58)
  12. Pjér la Šé’z – přednáška: Vnitřní konflikt na duchovní cestě (audio), (youtube video – 1:06:50)
  13. Pjér la Šé’z – přednáška: Vnitřní konflikt na duchovní cestě (audio), (youtube video – 1:11:50)
  14. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 24:15)
  15. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 27:50)
  16. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 29:15)
  17. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 30:10)
  18. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 31:25)
  19. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 1:31:50)
  20. Pjér la Šé’z – přednáška: Manipulační triky v komunikaci (audio) (youtube video – 1:43:55)
  21. Thorwald Dethlefsen, Rüdiger Dahlke: Nemoc jako cesta. Str. 92 (česká verze)
  22. Tony Robbins – Awaken the Giant Within. Str. 201 (anglická verze)
  23. Taktéž

2 komentáře u „Dialog & dialog vnitřní“

    • Děkuji Kačyku! Cením si tvého komentáře, ještě o to víc, že jsi první komentující!

Komentáře nejsou povoleny.