Význam zde psaných článků

Články jsou o psychologických tématech, tedy jde konkrétně o porozumění ducha – všeho projeveného, v němž se pohybuje lidská duše. Tuto nauku rozděluji na témata, která si nevybírám, nýbrž jsou mi vnuknuta mou prací a mým učitelem Pjérem la Šé’zem.

V žádné tvorbě se nejspíš nedá přehlédnout subjektivní faktor, ale snažím se ho eliminovat. Nejsem psycholog a ani se za něj nepovažuji, i když se tomuto oboru prakticky plně věnuji. Píšu zde bez klasického, akademického vzdělání a i přesto, nebo právě proto, si troufám říct, že zdejší texty mají hloubku. To, ale ať posoudí sám čtenář!

Nevidím sebe jako autora sepsaných vědomostí, které zde najdete. Ty existují všude kolem a jsou obsaženy v různých podobách. Jsou jich mraky a i přes jejich studium jsou často něčím mrtvým. Aby získaly na významu, tak je potřeba je prakticky žít. Mým zdrojem jsou hlavně knihy, příroda, nevědomí. Z posledních dvou zmíněných je to něco, co v určitém smyslu dalekosáhle přesahuje člověka. Nemůže tomu být ani jinak, pokud se chceme dotknout něčeho opravdového. 

Vyhotovený článek je podobný práci studenta, kterého opravdu a nadšeně zajímá dané téma a hledá různé cesty, jak se o něm dozvědět víc. Před samotnou publikací určitého článku probíhá dlouhý proces pozorování, naslouchání a vývoje nejenom u mne, ale hlavně i lidí, s kterými mám tu čest pracovat.

Nepřehlížím žádnou vědu, náboženství, nebo jiný směr poznání, pokud dávají smysl a podporují celistvý pohled na člověka. Tyto vědomosti, fakta, objektivní realita, jakkoliv to nazveme, jsou součástí našeho prostoru. Jsou zde pro nás všechny. 

Podrobněji o čem články pojednávají

Zkoumají a pojednávají o největším tajemství, čímž je duše člověka. O vnitřním světě, ze kterého pramení život. Tam, kde se realizuje celá psychika člověka, která se vyvíjí od počátku našeho lidského původu. O pojetí elementárních přírodních zákonů, jenž si člověk nevymyslel, nýbrž jejich součástí, ať už chce, nebo ne. Tudíž jde o něco, co bychom mohli nazvat skutečností. O tom, co tvoří nás a zároveň co tvoříme my. O tom, jaký je vztah mezi společným a individuálním. Je totiž jisté, že společná cesta závisí na jednotlivci a zároveň i obráceně. Nemůžeme přeci docílit jednotlivých výšin společně, tak stejně jako jednotlivec nedosáhne kolektivních proměn. O světě a individualizaci člověka. O cestách a zkušenostech lidské psyché. O vesmíru, který se nachází v každém z nás. Praktických náhledech na to, co člověk prožívá, když žije, tvoří i ničí svůj život. Proč dělá to, co dělá. Co ho tvoří a čím je determinován, nebo do jaké míry je svobodný. Proč se ubíjí a není šťastný. Co může ovlivnit, co může změnit a co naopak musí přijmout. Do jisté míry se zabývají i otázkou – Jak? Jak vědoměji přistupovat k sobě a k druhým, jak vyřešit spory, překonat odpor, potíže nebo jak dosáhnout cíle. A hlavně, jaký to má celé smysl. Jsou to otázky, které představují podstatu života. Jsou velmi hluboké, problematické i velmi jednoduché. Častokrát jsou nezodpovězené a samotná otázka je často odpovědí, nebo cestou k ní. Vyvolávají i jisté podezření. Pokud je neprobudíme v sobě sami, tak pro nás neexistují. Proto upozorňuji, že je zcela na jednotlivci, co si z těchto témat odnese. 

Proč psaná forma

Je jedna z možných způsobů, jak něco vytvořit a sdílet to. Pokud má psaní kvalitu, tak by mělo čtenáře oslovit a tím předat to, pro co si čtenář přišel. Čtení vnímám jako jakýsi typ meditace, při které se můžete naladit na vyšší frekvenci. Při této meditaci jde vidět najednou souvislosti, přijít na odpovědi, dostat se do míst, kde jsme ještě nebyli. Možná, že zde narazíte i na provokativní sdělení. Ať už to bude cokoliv, co s vámi zahýbe, tak je to zpráva pro Vás. Četba je unikátní v tom, že dokáže otvírat intimní záležitosti. Ty Vás můžou popudit, zarmoutit, obohatit atd. Uvědomování si těchto vnitřních procesů, o kterých tyto články pojednávají, jsou obtížným úkolem. Mají své požadavky. 

Zde chci upozornit, aniž bych chtěl znít nějak povýšeně, že zdejší články jsou směřované pro individualizovaného, nebo aspoň pro otevřeného jedince. Tím mám na mysli člověka, který už prošel nějakou sebereflexí a v nějaké míře je soběstačný a kompetentní. Už nepodléhá tak masovému názoru, nýbrž je sám sobě oporou nebo aspoň má ty vyhlídky. V opačném případě zde odkrývané může působit přehnaně, vymyšleně či jakkoliv jinak negativně, protože ohrožuje dosud zažitý způsob myšlení. Podotýkám to proto, protože člověku ponořenému ve svých vlastních projekcích nelze pomoci a jakákoliv snaha o změnu je pro něj vzbuzujícím nebezpečím. Snad si můžeme přiznat, že jsou mezi námi i ti, kteří realitu nechtějí vidět. Jednoduše to jde vypozorovat třeba u konverzací s lidmi, kdy je nemožné či obtížné předat opravdu to, co máme na srdci. Co cítíme, myslíme či jinak prožíváme. Bylo by to zavrženo, poníženo, nebo jiným způsobem znehodnoceno a proto to sdílet s těmito lidmi je vlastně zbytečné. 

To je jeden z nároků. Pokud nemá člověk otevřenou mysl, je v ní uzavřen a těžko se k němu dostane něco nového. Natož něco tak vzdáleného, jako je skutečnost. Tato uzavřenost společně v ruku ruce s egoismem, který tvoří momentálního ducha doby, je velkou překážkou pro jednotlivce, aby vykročil směrem k sobě. Pak je velmi obtížné stáhnout projekce z venčí a poohlédnout se do sebe. Někde tam, kde by to člověka ani nenapadlo hledat. Naopak pro ty, kteří už se dovnitř poohlížejí, se rád podělím o zkušenosti a poznání. S radostí se i poučím o jiný pohled na dané téma. 

  • Pokud máte chuť cokoliv dodat, rozšířit, podotknout, zeptat se, zkritizovat, tak je taková možnost pod každým článkem, nebo emailem na adresu v kontaktech.
  • Články jsou zde přidávány buď 2x, minimálně 1x za měsíc . Vždy 20. v měsíci. 
  • Tématem je hlubinná psychologie.
  • Texty jsou taky na Facebooku, Linkedinu a to pod názvem Junifyh v jejich vyhledávači.
  • Moji hlavní učitelé: Nevědomí, Pjér la Šé’z, Carl Gustav Jung, Sadhguru, Emil Páleš.

Napsat komentář