Vytvořeno na základě podnětů lidí, kteří chtějí vědět, co Junifyh představuje a co mohou od toho očekávat. Proto jsem sepsal ve stručnosti filozofii, která je hlavním kořenem práce. Práce, kterou nazývám Transformační psychologie – Junifyh.
V první části píši krátce o cestě učení. Ta tvoří kořeny, z kterých roste ona teorie, která je popsána dále na základě níže položených otázek:
Z čeho tato metoda vychází?
Jak funguje?
Jaké má dopady?
Odpovědi na tyto otázky poodkrývají člověku, jestli je to to pravé, co hledáme. Za každou metodou musí být nějaká filozofie. Pojďme si tedy přiblížit teorii neboli filozofii, z které vycházím. Záměrně píšu vycházím, protože nejde pouze o metodu, ale hlavně tedy o to, kdo a jak potřebný nástroj využívá.
Jelikož jak říká klasik: “Dobrá metoda v rukou špatného člověka nemůže přinést nic dobrého”.
Cesta k NEmetodě
Mé první kroky vedly ke studiu osobního rozvoje v Anglii. Vystudoval jsem Life Coaching (osobní koučink) na škole Oxford College, což byly základy, jak pracovat s člověkem jako celkem a hledat odpovědi v něm samotném.
Poté jsem absolvoval školu od Neuroleadership Institute Škola koučinku, která vychází a je založena na poznatcích neurovědy (věda o mozku). Jedná se o celosvětově uznávanou školu, kterou reprezentuje David Rock jako jednu z nejmodernějších a nejefektivnějších metod v osobním rozvoji v dosahování cílů.
Za tyto základy jsem nesmírně rád, nicméně brzy jsem si uvědomil, že mě drží pouze v racionální struktuře. Co se týče reality, narážel jsem na postoj jednoznačnosti. To mi neumožňovalo dostat se do hlubších vrstev lidské psychiky.
Hledal jsem mistra, od kterého bych se mohl dále učit, a tak se mým učitelem stal Pjér la Šé’z, český “osvícený” psychoterapeut, který vychází z Carla Gustava Junga, psychologa z 20. století.
Filozofie
Vycházím z toho, že život je velkým tajemstvím, stejně tak jako člověk.
Hmota (mozek, hormony, instinkt a pudy) jsou pro nás stejně neznámé, tak jako duch, duše či moderně nazývané psyché. Tento náhled nepopírá úzkou spojitost duševna s fyziologií mozku, žláz a těla vůbec.
To vede k prvnímu bodu, který jsem nazval – celistvost.
Celistvost
Z výše zmíněného vyplývá, že fyziologie neustále komunikuje s psychikou člověka. Tento základní pohled umožňuje komplexní přístup, jelikož jsme strukturované bytosti. Tudíž umožňuje pravou identifikaci problému a potřebnou práci. Hlavně víme o egu, ale máme taky velmi hlubší vrstvy a bohužel nebo bohudík i stránky stinné, které si často nechceme připustit.
Nápodobně je tomu u dosahování nebo zlepšování v určité oblasti. Redukování na jednu oblast či činnost může být velice prospěšné a má svoje opodstatnění do chvíle, kdy se dojde k hranici, přes kterou se nedá dostat. Komplexnost se v praxi moc nevidí, jelikož tento pohled bere v úvahu neskutečně mnoho faktů, s kterými musí umět pracovat.
Přesto pouze tento náhled souvislostí vše se vším je odrazem skutečné reality. V praxi to znamená, že naše oblasti života jsou velice propojené a je zřejmé, že naši práci ovlivňuje naše manželka, zdraví, atd. a stejně tak obráceně.
Kdybychom šli hlouběji do psyché člověka, tak spokojenost, naplnění a štěstí nemůže být dosaženo v egu. Stejně tak pouhá orientace na duchovní život nám nevydělá peníze.
Člověk nemůže být úplně celý a zdravý, pokud ze svého vědomí něco vylučuje, před něčím se uzavírá. Podobně jako každé: „To bych nikdy neudělal!“ nebo jiné soudy jsou tím nejjistějším způsobem, jak být v neustálém sporu s okolím a tudíž i se sebou.
Pouze naslouchání všem aspektům našeho života může vést k harmonii, která je cílem všech duchovních nauk.
Dynamická, živá struktura
Odborně specializovaný lékař, kouč či terapeut jsou bezesporu úžasní pomocníci v dané specializaci, ale za její hranice se neodváží. Skoro vždy tito profesionálové přebírají za nás odpovědnost a přicházejí tak s řešeními, jak na danou situaci. To pak má za následek spoustu negativních vlivů. Hlavně to z nás dělá bytosti, které neví, jak na to a pak čekáme, až nám to někdo řekne. K tomu ještě očekáváme pochvalu.
Metody jsou úžasné nástroje v určitých situacích, nicméně pokud ustrneme na jedné z nich, tak se nevyhneme redukci a specifikaci. Mnohem zajímavější a účinnější mi přijde otevřený dialog mezi kompetentním člověkem a klientem, jakožto hlavní výchozí bod. Dialog s individuálním záměrem, který přináší sám klient.
Otevřený, vědomý a partnerský přístup, který je klíčem k realistické odpovědnosti člověka (klienta) k dané situaci, které člověk čelí. To umožňuje klientovi slyšet sám sebe. Učí se od té největší autority, která je v každém z nás a tímto se učí od dané životní výzvy to, co má a ukončuje proces vědomějším přístupem k životu.
Z toho dále plyne to podstatné. Daný člověk je nástroj sám o sobě. On sám se musí rozhodnout a vytrvat k cíli. Každopádně je důležité zmínit, že tento otevřený dialog obohacený o určitou metodu, jako nástroj v potřebnou chvíli, je velice efektivní.
Výše zmíněné, když sečteme a vynásobíme časem práce v určitém časovém horizontu, tak nám z toho vychází proces. K dosažení jakékoliv změny či cíle je zapotřebí čas a práce. Tyto prvky jsou na sobě závislé. Délka procesu se odvíjí od náročnosti cíle a k němu jsou potřeba akční kroky, které probíhají během celé délky procesu.
Na závěr je důležité podtrhnout, kam celý článek směřoval. Vždy jde prvně o klienta, tedy je to o jeho přístupu, postojích, přesvědčeních atd. Tedy o jeho individuálním světě, na který je nahlédnuto prostřednictvím komunikace a práce s kompetentní osobou za účelem pozitivních změn. Společně tvoří most k vytouženému.