Zralost

Osho

Vypadnout ze hry, str. 159

“Zralými se stanete až poté, co začnete meditovat, jinak zůstanete infantilní. Změníte hračky – malé děti si hrají s malými hračkami, velké, staré, zestárlé děti si hrají s velkými hračkami- kvalitativně v tom však není žádný rozdíl. Možná si všimnete… něčeho co udělá vaše dítě. Když sedíte na židli u stolu, vyleze na stůl a řekne: “ Tati, podívej, jsem větší než ty.” Stojí výš, na stole, a říká: “Podívej, jsem větší než ty,” a vy se smějete. Co ale přitom děláte vy sami? Jen se podívejte, jak si vykračujete, když máte více peněz. Říkáte všem kolem: “Podívejte se! Jsem větší než vy.” Anebo když se stanete prezidentem nebo předsedou vlády, podívejte se, jak se nesete, jak jste povýšení, jak máte velké ego. Všem tím sdělujete: “Všechny jsem vás porazil. Sedím v tom největším křesle.” Vždyť je to úplně stejná hra! Od dětství až do stáří hrajete pořád tytéž hry. Můžete hrát společenskou hru Monopoly, nebo je můžete hrát doopravdy na burze, je to stejná hra, jenom ve větším měřítku. Jednou pochopíte, že právě toto je podstatou vaší dětinskosti, je to vaše mysl, směřovaná navenek… Malé děti si chtějí sáhnout na měsíc, a i největší vědci si chtějí sáhnout na Měsíc – a také se jim to povedlo. Není v tom velký rozdíl.

Když saháte po tom, co je venku, možná že dosáhnete až ke hvězdám, ale budete pořád jako děti. I když se dostanete až na měsíc, co tam budete dělat? Budete stejní! Budete stát na Měsíci, a v hlavě budete mít stejné nesmysly, v srdci si ponesete ozvěnu stejných blábolů. Nebude v tom vůbec žádný rozdíl! Můžete být chudáci bez peněz nebo můžete být nesmírně bohatí; můžete být naprosto neznámí nebo vás může znát celý svět – není v tom vůbec žádný rozdíl. Dokud se mysl nezastaví a neobrátí směrem dovnitř, dokud nevystoupí do naprosto odlišné dimenze a nestane se meditací…Meditace obrací mysl dovnitř, ke svému vnitřnímu zdroji. Meditace vás dělá zralými, jen meditace vás učiní opravdu dospělými. Vyšší věk neznamená, že jste opravdu dospělí, protože já vídám lidi, jimž je osmdesát a kteří stále hrají hry, nechutné hry o politickou moc – dokonce i ve věku dvaaosmdesáti, třiaosmdesáti, čtyřiaosmdesáti let! Zdá se, že spí opravdu velice hlubokým spánkem. Kdy se z něj probudí? Kdy se rozvzpomenou na vnitřní svět? 

A přitom smrt si vezme vše, co jste nahromadili – moc, peníze, pověst. Nezůstane nic, ani stopa. Celý váš život se vynuluje. Přijde smrt a zničí všechno, co jste udělali, přijde smrt a dokáže vám, že vaše paláce nebyly nic než domečky z karet. Zralost znamená, že jste v sobě poznali něco nesmrtelného, něco, co překoná smrt – a to je meditace. Mysl zná svět, meditace zná boha. Mysl umožňuje pochopit objekt, meditace umožňuje pochopit subjekt. Mysl se zabývá obsahem, meditace se zabývá nositelem obsahu, tedy vědomím. Mysl je posedlá oblaky, meditace pátrá po obloze. Mraky přicházejí a odcházejí; obloha zůstává, přetrvává. Pátrejte po vnitřním nebi. Pokud ho najdete, pak nikdy nezemřete. Toto vědět znamená život. To, co nazýváte životem, není skutečným životem, neboť to jednou zemře. Jenom ten, kdo medituje, ví, co je život, protože nalezl samotný zdroj věčnosti.”