Výbor z díla IV. Obraz člověka a obraz boha

Carl Gustav Jung

I. Autonomie nevědomí, str. 1

“Jsem si vědom toho, že si lidé myslí, že vědí všechno, co lze o psychologii vědět, neboť se domnívají, že psychologie není nic jiného, než co oni sami o sobě vědí. Psychologie je ale značně více. Zatímco má málo společného s filosofií, zabývá se mnohem více empirickými fakty, z nichž značná část je těžko přístupná průměrné zkušenosti. Mým záměrem je umožnit poněkud nahlédnout alespoň do způsobu, jak se praktická psychologie staví k náboženskému problému. Je samozřejmé, že rozsah tohoto problému by vyžadoval mnohem více než jenom tři přednášky, protože nezbytné obeznámení s konkrétními podrobnostmi by vyžadovalo stejně tolik času jako jejich vysvětlení. Má první kapitola bude jakýmsi úvodem do problémů praktické psychologie a jejího vztahu k náboženství. Druhá kapitola se zabývá těmi fakty, které dokazují existenci pravé náboženské funkce v nevědomí. Třetí kapitola pojednává o náboženské symbolice nevědomých procesů. Poněvadž mé výklady mají dosti neobvyklou povahu, nemohu předpokládat, že moji posluchači jsou dobře obeznámeni s metodologickým hlediskem oné oblasti psychologie, kterou reprezentuji. Toto hledisko je výlučně fenomenologické. Tím má být řečeno, že se zabývá případy, událostmi, zkušenostmi, krátce řečeno fakty. Jeho pravdou je skutková podstata, nikoli soud. Když například psychologie hovoří o motivu narození z panny, pak se zabývá jenom faktem, že taková idea existuje, ale nezabývá se otázkou, zda je taková idea v jakémkoli jiném smyslu pravdivá, nebo nesprávná. Tato idea je psychologicky pravdivá, pokud existuje. Psychologická existence je subjektivní, pokud se nějaká idea vyskytuje jen u jednoho individua. Ale je objektivní, pokud ji díky consensu omnium sdílí nějaká větší skupina. Toto hledisko je stejné jako hledisko přírodovědy. Psychologie se zabývá idejemi a jinými duševními obsahy tak, jako se například zoologie zabývá různými živočišnými druhy. Slon je pravdivý, protože existuje. Slon není ani logickým závěrem, ani tvrzením, ani subjektivním úsudkem nějakého tvůrce. Je prostě fenoménem. My jsme ale natolik zvyklí na názor, že psychické události jsou libovolnými produkty svobodného uvážení, ba dokonce vynálezy lidského tvůrce, že se stěží dokážeme zbavit předsudku, že psýché a její obsahy nejsou nic než náš vlastní libovolný výmysl nebo více či méně iluzorní produkt domněnek a soudů. Skutečností je, že určité ideje se vyskytují téměř všude a ve všech dobách, a dokonce se mohou vytvářet spontánně samy od sebe, a to zcela nezávisle na migraci a tradici. Jedinec je nevytváří, nýbrž ony se mu přiházejí, ba přímo se individuálnímu vědomí vnucují. To není platónská filosofie, nýbrž empirická psychologie.”