Výbor z díla I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi

Carl Gustav Jung

Praktická použitelnost analýzy snů, str. 95

“Právě se mi zdálo, že přicházím v noci domů. Všude je mrtvolné ticho. Dveře do salónu jsou napůl otevřené a já vidím svou matku, jak visí na lustru a houpe se v chladném větru, který sem táhne otevřeným oknem. A pak se mi zdálo, že se v noci po domě rozléhá hrozný hluk. Dívám se, co se děje, a zjišťuji, ze se v bytě prohání splašený kůň. Nakonec nachází dveře na chodbu a vyskakuje oknem na chodbě ze čtvrtého patra na ulici. S hrůzou se dívám, jak zůstává ležet tam dole, úplně se roztříštil.“

„Matka“ je archetyp, který naznačuje původ, přírodu, to, co pasivně tvoří (proto hmota – materia), tudíž i materiální přírodu, břicho (dělohu) a vegetativní funkce, proto i nevědomí, to, co je přírodní a pudové, fyziologické, tělo, v němž člověk přebývá a je obsažen, neboť „matka“ je i nádoba, dutá forma (rovněž břicho), jež nese a živí, a proto vyjadřuje i psychicky základy vědomí. Být uvnitř nebo být obsažen je stav spojený s čímsi temným, nočním, úzkostným a tísnivým.”

“Tyto náznaky nám dávají představu o mnoha mytologických a etymologických proměnách pojmu matka; představují zároveň podstatnou část čínského filosofického pojmu jin. Není to individuální výtvor sedmnáctileté dívky, nýbrž kolektivní dědictví, které jednak dosud živě přetrvává v řeči a jednak tvoří dědičnou strukturu psýché – nacházíme ji ve všech dobách a u všech národů.”

“Dosadíme-li nalezený výraz do snu, bude jeho výklad znít takto: nevědomý život ničí sám sebe. To je poselství pro vědomí a pro každého, kdo má uši k slyšení. „Kůň“ je archetypem ve folklóru i mytologii velice rozšířeným. Jako zvíře zastupuje onu nikoli lidskou psýché, to, co je pod-lidské, animální, a tedy nevědomě psychické; proto bývají koně ve folklóru občas jasnozřiví, proto slyší, co jiní neslyší, proto mluví. Jako zvířata nosící břemena mají blízký vztah k archetypu matky (Valkýry, které nesou mrtvého hrdinu do Walhaly, trojský kůň atd.). Kůň se nachází pod člověkem a jako takový představuje břicho a svět pudů, který odtud vystupuje. Kůň je dynamis a vehiculum, unáší člověka jako pud, ale stejně jako pudy podléhá panice, neboť mu chybí vyšší vlastnosti vědomí. Souvisí s magií, tedy s iracionálním, kouzelným účinkem; zejména černí (tj. noční) koně ohlašují smrt. Kůň je tedy ekvivalent „matky“, ale s mírnou významovou nuancí – matka představuje původ života a kůň život čistě animální, tělesný. Dosadíme-li tento výraz do textu snu, výklad bude znít: animální život ničí sám sebe. Výpovědi obou snů jsou téměř totožné, přičemž druhý sen se jako obvykle vyjadřuje specifičtěji. Ve snu můžeme postřehnout zvláštní jemnost: nehovoří o smrti jedince. Víme, že o vlastní smrti se nám může zdát snadno, ale pak to není vážné. Jde-li opravdu do tuhého, pak sen promluví jiným jazykem. Oba sny tedy naznačují těžkou organickou chorobu s letálním vyústěním. Tato prognóza se brzy potvrdila.”