Učení Dona Carlose

Victor Sanchez

Kapitola VI., Zastavit vnitřní dialog, Klíč otevírající bránu mezi světy, str. 148

Vyprázdněná mysl

“Schopnost utišit myšlenky je jedním z ústředních témat systémů vědění, jež zůstávají na Západě jen málo známy. 

Obyčejný člověk obvykle pořád na něco myslí. Nemám tím na mysli nějaké soustředěné přemýšlení, pouze prostý akt nekontrolovaného myšlení, který nepřetržitě vykonáváme. V myšlenkách neustále mluvíme sami se sebou. Don Juan tomu říká “vnitřní dialog” (IV – 18) a jeho přerušení je jedním ze stěžejních bodů jeho učení.

To, že neustále sami se sebou vedeme v mysli dialog, bývá považováno za přirozenou a neodmyslitelnou lidskou vlastnost. Dokonce se může zdát, že přestat myslet lze jedině po smrti a že není možné mít mysl naprosto prázdnou. V tomto přesvědčení nás navíc utvrzuje to, že pokouší-li se někdo zastavit své myšlenky, obyčejně se mu to nepodaří. Dosáhnout toho totiž lze pouze zvláštními metodami vyžadujícími systematické úsilí.

Pohlédneme-li na věc z širšího historického a geografického úhlu, lidstvo se odjakživa zajímalo o schopnost utišení mysli. Řekl bych, že po tomto umění v hloubi touží každá lidská bytost. Castaneda dokonce píše o tom, že v dávných dobách bylo lidstvu umění vnitřního ticha mnohem bližší, postupně, s rozvojem a následnou nadvládou racionálního myšlení (VIII – 125 až 127), které se zcela zmocnilo individuální zkušenosti (i když u většiny lidí bylo čím dál tím méně racionální a více mechanické), jej však zapomínalo.”