Slovník symbolů

J. E. Cirlot

(Moje poznámka: Tento úryvek je přeložen amatérsky mnou z originální Anglické verze. Mohou zde být tedy chyby. Tento titul není přeložen do českého jazyka.)

Úvod, Symbolický význam snů, str. 41

„To, co mýtus představuje pro lidi, pro kteroukoli kulturu nebo pro jakýkoli daný okamžik historie, je pro jednotlivce představováno symbolickými obrazy snů, vizemi a fantazií nebo lyrikou. Toto rozlišení neznamená dichotomii: o mnoha snech je známo, že vyjadřují předtuchy. Ale když symbol – nebo předtucha – přesahuje konkrétní a subjektivní, ocitáme se v říši předpovědí a proroctví; symbolické zákony mohou vysvětlit oba jevy, ale ten druhý může být zjevením nadpřirozena. Vzhledem k našemu současnému psychoanalytickému konceptu „nevědomí“ musíme přijmout umístění všech těch dynamických forem, které dávají vzniknout symbolům; neboť podle Jungova způsobu myšlení je nevědomí „matrice lidské mysli a jejích vynálezů“ (33). Nevědomí teoreticky „objevili“ Charcot, Bernheim, Janet, Freud a další psychologové. Ale tato nově nabytá znalost se pouze ukázala jako vnitřní to, co se dříve považovalo za vnější vůči člověku. Řečtí věštci například věřili, že sny přicházejí „zvnějšku“, tedy z říše bohů. Nyní si esoterická tradice, v souladu s hinduistickou doktrínou o třech rovinách vědomí, vždy uvědomovala, že vertikální rozdělení myšlení lze také vidět na třech úrovních: podvědomí (instinktivní a afektivní myšlení); vědomí (ideologické a reflexivní myšlení); a nadvědomí (intuitivní myšlení a vyšší pravdy). Proto pro zjednodušení převezmeme jungovský termín „nevědomí“ místo „podvědomí“, protože se správně ptáme sami sebe, když jednáme s mnoha autory: „Jak si mohou být tak jisti, že nevědomí je „nižší“ a ne „ vyšší“ než vědomí?“