Kámen mudrců

Anker Larsen

V kupě sena, Str. 20

“Ano,” konstatoval, “to jsem viděl. Viděl jsem nebe otevřené. Nespal jsem, protože jsem celou dobu přemýšlel o tom co se děje. A takovým, jaký ještě jsem, tak modrým, myslím tak veselým a dobrým se člověk nestává spánkem. Určitě už nikdy nemohu být zlý.”

Musí to vyprávět své mamince, dozajista ji tím potěší. A tak šel Kristián Barnes domů a vyprávěl své matce, že viděl nebe. 

“Co to Plácáš za hlouposti,” zlobila se. Bylo právě poledne a mohla připálit pečeni. 

“Ale Štěpán, “začal, “také přece…” 

“Ať tatínek nic takového neslyší,” přerušila ho, “a jdi se umýt, budeme jíst.”

“Cožpak to, co zažil nebylo mnohem důležitější než hovězí pečeně? Ani se ho nezeptala, co míní tím, že viděl do nebe. Byl ale tak dobrý, že se nemohl rozzlobit. Ctil otce svého i matku svou, poslechl a umyl se, usedl ke stolu a pohlédl oknem vzhůru k modravému nebi. Slíbil, že bude ctít otce svého i matku svou celý život, a dostalo se mu šťouchnutí od matky a přísného pohledu od otce, který musel znovu začít modlitbu: “Ve jménu Ježíšové sedáme ke stolu. “Ton byl tvrdý a ponurý, protože syn nesepjal ruce – připomínal včerejší pohřební řeč. Kristián se naklonil nad svůj talíř, podíval se na hovězí pečeni, kterou tam matka položila a pomyslil si, že vůl je mrtev. Měl jíst mrtvolu. To nebylo možné. Prosil, aby nemusel jíst. – Proč? – Ano, proč? Po tom, jak to dopadlo s otevřeným nebem, se musí vyvarovat říci pravdu. “Je to strašně tučné,” zamumlal.

“Nesmysl, napomenul ho pastor Barnes, “Nebuď vybíravý. Když ti nechutná tlusté maso, sněz ho rychle. Podívej se na mě, já tlusté také nerad.”

A naklonil se nad svůj talíř, vzal kousek tlustého masa, strčil do úst, hodil hlavou dozadu jako při pohřební řeči a spolkl tučné sousto. 

V témže okamžiku se i Kristián naklonil nad svůj talíř a začal zvracet na hovězí pečeni. 

Dostal pohlavek. vyběhl na zahradu a rozplakal se. Za chvíli přišel pastor barnes, kterého mrzelo, že chlapce udeřil, když třeba není zdráv.

Je ti špatně?” ptal se. “Od žaludku? Nebo něco jiného?” V rozpacích nad tím, že se ukvapil bezprostředně po modlitbě a v nejistotě, zda je chlapec opravdu nemocen, nebo se jedná o komedii, nabyl výrazu prázdné profesionální účasi a jeho hlas zněl tučně, jako by mu sousto ještě vězelo v krku. 

Kristián pohlédl na svého otce a začal znovu zvracet. 

Uložili ho do postele. “Má horečku,” poznamenala matka. 

“Poznala jsem to podle jeho řečí, ještě než usedl ke stolu.”

Když mu změřili teplotu, seznali, že je úplně normální, pohlédli si udiveně do chytrých, dospělých tváří.