Jung – Výbor z díla V. Snové symboly individuačního procesu (Psychologie a alchymie I)

Carl Gustav Jung

II. Iniciální sny, str. 63

Snící je ve společnosti, kde si při loučení nasadí místo svého cizí klobouk.

Klobouk jako to, co pokrývá hlavu, má všeobecně význam toho, co hlavu pojímá. Jako se při subsumpci všechny pojmy sjednocují pod jeden “klobouk”, překrývá klobouk jako nadřazená představa celou osobnost a sděluje jí její význam. Korunovace uděluje panovníkovi božskou solární přirozenost, doktorský klobouk ctihodnost učence, cizí klobouk cizí přirozenost. Meyrink používá tento motiv v Golemovi, kde si hrdina nasadí klobouk Athanasia Pernatha a následek toho si ocitne v cizím prožívání. V Golemovi je dostatečně patrné, že je to nevědomí, co hrdinu zaplétá do fantastických zážitků. Hypoteticky zde již můžeme vytknout význam pararely z Golema. Jde o klobouk jakéhosi Athanasia, nesmrtelného bezčasého, za nímž je třeba vidět člověka všeobecně platného, vždy existujícího, který se odlišuje od jednou se vyskytujícího, tak říkajic náhodného individua. Klobouk, který objímá hlavu, je kulatý jako sluneční kruh koruny, a je proto první narážkou na mandalu. 9. sen o mandale (str. 132) potvrdí atribut nepomíjivého trvání a 35. sen (str. 225) mandalový charakter klobouku. Jako obecný následek výměny klobouku můžeme patrně předpokládat podobný vývoj jako v Golemovi, to znaená vystoupení nevědomí. Nevědomí se svými postavami již stojí jako stín za snícím a tlačí se k uvědomění.