Historie Naboženského myšlení – Svazek 1 – Od doby kamenné po Elusiánská mystéria

Mircea Eliade

lI Nejdelší revoluce: objev zemědělství – Mezolit a Neolit – 12. Žena a vegetace. Postávný prostor a periodická obnova světa – str. 54

“Prvním a možná nejdůležitějším důsledkem objevu zemědělství je krize hodnot paleolitického lovce. Vztahy náboženského řádu se světem zvířat jsou nahrazeny tím, co můžeme nazvat mystickou sounáležitostí mezi člověkem a vegetací. Jestliže až dosud představovaly podstatu a posvátnost života kost a krev, od nynějška je ztělesňují semeno a krev. Navíc je na první místo povýšena žena a posvátnost ženy. Vzhledem k tomu, že ženy hrály rozhodující úlohu při domestikaci rostlin, stávají se majitelkami obdělaných polí, což zvyšuje jejich společenské postavení a vytváří charakteristické instituce, jako je například matrilokální kultura, kde manžel musí obývat dům své ženy.”

“Plodnost země souvisí s plodností ženy. Ženy se stávají odpovědné za hojnou úrodu, neboť znají “mystérium” tvoření. Jde o náboženské mystérium, neboť ovládá počátek života, výživu a smrt. Hrouda je připodobňována k ženě. Později po objevu pluhu, je zemědělská práce připodobňována k sexuálnímu aktu. Ale po tisíciletí rodí Matka země zcela sama, parthenogenesí. Vzpomínka na toto tajemství přežívá ještě v olympské mytologii (Héra počne sama a dá život Héfaistovi a Areovi) a lze ji dešifrovat v řadě mýtů a lidových představ o zrození lidí ze země, porodech na zemi, položení novorozenců na zem, atd. Narozen ze země, vrací se umírající člověk ke své matce. Plaz se k zemi, své matce, volá védský básník (Rgvéd X, 18,10).”

“Ovšemže posvátnost ženy a matky nebyla v paleolitu neznámá (srv. & 6), ale objev zemědělství výrazně posiluje její moc. Posvátnost sexuálního života, na prvním místě ženská sexualita, splývá se zázračnou záhadou tvoření. Parthenogenese, hieros gamos a rituální orgie vyjadřují na různých úrovních náboženský ráz sexuality. Složitá symbolika s antropokosmickou strukturou spojuje ženu a sexualitu s lunárním rytmem, se zemí (jež je připodobňována k děloze) a s tím, co musíme nazvat “mystériem” vegetace. Mystériem, které žádá “smrt” osiva, aby mu zaručilo nové zrození, o to zázračnější, že se projevuje úžasným zmnohonásobením. Přirovnání lidské existence k vegetativnímu životu je vyjádřeno obrazy a metaforami převzatými z dramatu vegetace (život je jako polní kvítí atd.). Tato obraznost sytila poezii a filozofickou reflexi po tisíciletí a zůstává “pravdivou” i pro současného člověka.”