Filozofie svobody

Rudolf Steiner

(Moje poznámka: Tento úryvek je přeložen amatérsky mnou z originální anglické verze. Mohou zde být tedy chyby. Stránka nemusí odpovídat originálu).

Poznámky k překladu – Duch, Duše a Mysl, strana XVII

“Duch, Duše a Mysl nejsou v angličtině přesnými ekvivalenty německého “Geist” a “Seele”. Možná proto, že používáme koncept mysli k zahrnutí všech našich zkušeností prostřednictvím myšlení, pojem ducha a duše prakticky odpadl z každodenního používání. Zatímco v němčině neexistuje žádný zřetelně jasný rozdíl pro mysl a pojmy duch (Geist) a duše (Seele). Jsou to tedy pojmy následně širší. Jakákoliv práce popisující Steinerův pohled z hlediska anglické filozofie by se musela zabývat myslí jako centrálním tématem, ale naším úkolem je seznámit čtenáře se Steinerovými koncepty ducha a duše. Pro Steinera je duch prožíván přímo v aktu intuitivního myšlení. Lidský duch je ta část nás, která přemýšlí, ale duchovní svět se neomezuje pouze na osobní pole individuální lidské bytosti. To otvírá a zahrnuje věčné pravdy o existenci. Anglické slovo „spirit“ (duch) se přiklání k něčemu univerzalnějšímu, méně osobního než „mysl“, a protože Steinerova filozofická cesta vede k prožívání reality duchovního světa. Nechal jsem toto slovo „mysl“ nebo „duševní“ tam, kde se to zdálo býti za vhodné. 

„Duchovní aktivita“ tady znamená tudíž více než mentální aktivita, ačkoli to začíná na úrovni, kterou bychom nazvali mentální. To vede lidskou bytost, vědomou si sebe, jako ducha. To nemá daleko od skutečné pravdy. Duše je také přímo prožívána, není to vágní metafyzická entita, ale je to ta oblast v nás, kde zažíváme své libosti, nelibosti, pocity rozkoše a bolesti. Obsahuje všechny charakteristiky typické pro myšlení a cítění, díky nimž jsme individuální, odlišní od sebe navzájem. V mnoha běžných frázích používáme slovo „mysl“, kdy němčina  má slovo Seele, ale protože Steiner rozeznává rozdíl mezi duší a duchem, je důležité dodržovat tato odlišná slova. I v moderním anglickém použití něco z tohoto rozdílu přetrvává a není příliš pozdě doufat v to, že Steinerova přesná pozorování v těchto odlišnostech mohou pomoci odlišit tyto pojmy „duše“ a „duch” a vymezit se od konstatování, že jsou to pouze synonyma. Proto jsem tato slova nechal všude tam, kde to bylo důležité rozlišit, ačkoliv na různých místech se více hodil alternativní překlad, například „introspektivní pozorování“ citované ve sloganu bylo interpretováno doslovně, jako „pozorování duše“- toto pozorování zahrnuje kritické zkoumání našich návyků myšlení a cítění, které nejsou studovány zvenčí způsobem psychologického průzkumu lidského chování, ale zevnitř, kde se každý člověk s němi setkává tváří v tvář. Celá kniha může být považována za studii mysli s použitím přesného pozorování myšlení, které nebylo dosud dosaženo. Přesto však proud materiálního světa stále proudí tak silně, že existuje skutečné nebezpečí, že mysl a skutečně celá říše duše a ducha budou zavrženy jako metafyzická konstrukce. Pouze přijetím filozofie, která je obsažena v této knize, bude možné udržet a prožít duši a ducha. To musí být dostatečně prožito, aby tyto zkušenosti obstály v drtivé touze nepřijmout je jako skutečné, pokud to nebude podporováno vědou. Protože v této filozofii Steiner otevírá dveře do vědy ducha, tak pečlivě a přesně, podobně jako by mohla vypadat naše současná přírodní věda.”