Čísla života
Dan Millman
(Moje poznámka: Tento úryvek je přeložen amatérsky mnou z originální anglické verze. Mohou zde být tedy chyby. Stránka nemusí odpovídat originálu).
Hory, jež je třeba zlézt: cesty osudu, str. 12
“V tisíce převlecích setkáváme se zas znova na cestách života. ”Carl Jung”
“Celé rodné číslo vyjadřuje v čisté matematické podobě specifickou směs vlastností obsahující životní cestu každého z nás. Tato cesta nás nevede pouze dopředu, vede nás vzhůru a představuje horu, kterou máme na tomto světě za úkol zlézt. Konečné neboli pravostranné číslo (čísla) v našem osudovém čísle označuje vrcholek oné hory – hlavní smysl našeho života. Abychom tohoto vrcholku mohli dosáhnout, abychom mohli zakusit naplnění svého osudu, musíme projít přes úskalí čísel stojících na levé straně vlevo nejdál (tato čísla jsou spojena s různými informacemi a energiemi) a přivést je do stavu vyzrálosti.
Chápeme-li svou pouť životem jako horskou cestu, dospějeme k významnému objevu: smysl našeho života, tedy to, co máme vykonat, k nám nepřichází snadno. Toto tvrzení, které budu opakovat v celé knize coby důraznou připomínku, nás upozorňuje, že i když život sám nemusí být nutně plný boje, tenhle svět už zkrátka je samý úkol a zkouška. A zejména tehdy, když kráčíme horskou stezkou svého osobního vývoje, když se snažíme naplnit smysl svého života, jsme vystaveni tvůrčímu zápasu s negativními či ne plně rozvinutými sklony, jež se smyslem našeho života souvisejí. Šplhání po horské cestě rozvinutými sklony, jež se smyslem našeho života souvisejí. Šplhání po horské cestě a dosahování nových výšin od nás vyžaduje nutnou dávku kuráže, odhodlání a soustředěného úsilí. Jestliže jsme se na výstup dobře připravili, budeme mít méně starostí než v případě, že jsme nepřipraveni – ale ať už tak nebo tak, pořád je to horská túra.
Výstup nezačínáme na vrcholku: vycházíme zezdola, od úpatí, a jak postupujeme dál, obdobím dětstvím, dospívání a dospělosti, je to pro nás zároveň období přípravy, obeznamování se se stavem věci, období tréninku. Toto období zahrnuje i úkoly, jejichž prostřednictvím docházíme k poznání a vylepšování svých vlastních slabostí a uvědomujeme si své síly. Ti z nás, kteří v momentě, kdy se jim život zjeví jako namáhavý horský výstup, ztratí odvahu, nejspíš zapomněli, že tenhle život přece má být výzva: vždyť úsilí dává vzniknout ohni, jenž nás zahřívá a posiluje našeho ducha.
Životní cesty jsou ztělesněním dobrodružství a nebezpečí, radosti a obtíží. Chvilku se nám naše vlastní cesta třeba zdá přehledná a přímá, potom však zničehonic ostře zatočí a začne se ubírat směrem, který nás překvapí. Na určitých místech našeho putování se cesty dělí a my mezi nimi volíme: činíme rozhodnutí, jež ovlivní celý zbytek našeho života. Možná, že si vybereme cestu vpřed a nahoru, možná sjedeme samospádem až dolů anebo zůstaneme stát na místě. Každá z cest v sobě obsahuje úkoly, každý z těch úkolů v sobě obsahuje naučení a každé to naučení nás vede k vrcholku hory, k jejímuž zlézání jsme zrozeni. Čas od času nám naše cesta může připadat nesmírně obtížná, ale čím výše šplháme, tím lepší máme rozhled do kraje.”