Způsob bytí
Carl Rogers
Zkušenosti v komunikaci, str. 8
“Vím, proč je pro mě uspokojující někoho slyšet. Když někoho opravdu slyším, jsem s ním v kontaktu, a to obohacuje můj život. Prostřednictvím naslouchání lidí jsem se naučil vše, co vím o jednotlivcích, o osobnosti, o mezilidských vztazích. Skutečnost, že někoho opravdu slyšíte, je další zvláštní uspokojení. Je to jako poslouchat hudbu, protože za bezprostřední zprávou od jednotlivce, cokoliv říká, cokoliv to je, zatím je něco univerzálního. Skryto ve všech osobních rozhovorech jsou psychologické zákony, stejné aspekty ve stejném pořadí, které najdeme ve vesmíru jako celku. Takže má spokojenost je dvojí. Slyšet jednotlivce a zároveň se dotýkat něčeho co je univerzální pravda. Když říkám, že někoho rád poslouchám, myslím tím samozřejmě, že ho poslouchám do hloubky. Tím myslím, že slyším slova, myšlenky, city a taky vědomý a podvědomý záměr člověka. Občas v povrchních sdělení slyším hluboký pláč, který leží zakopaný daleko pod povrchem jednotlivce.
Proto jsem se naučil se ptát sám sebe: “Slyším opravdu vnitřní svět druhého člověka? Můžu rezonovat s tím co říká na hluboké úrovní, tak že pochopím smysl a význam čeho se bojí, ale zároveň o tom chce mluvit?”
Myslím například na rozhovor, který jsem měl s dospívajícím chlapcem. Na začátku rozhovoru řekl, že jako mnoho v dnešní době dospívajících děti, nemá žádné cíle. Když jsem se ho na to ptal, trval ještě silněji, jěště víc na tom, že nemá vůbec žádné cíle, ani jeden. Řekl jsem: „Není nic, co bys chtěl dělat? “ Odpověděl: „Nic…. No, vlastně chci dál žít.“ Zřetelně si pamatují co jsem cítil v tuto chvíli. Možná mi jednoduše řekl, že jako každý jiný, chce prostě žít. Na druhou stranu mi možná řekl – a to se zdálo jako jednoznačná možnost, že v určitém okamžiku byla pro něj otázka života velmi problematická. Snažil jsem s ním souznít ve všech úrovních. S jistotou jsem nevěděl, o co jde. Prostě jsem chtěl být otevřený jakémukoli z významů, které toto tvrzení mohlo mít, včetně možnosti, že by najednou mohl uvažovat o sebevraždě. Moje ochota a schopnost poslouchat ho na všech úrovních je možná jednou z věcí, díky nimž mi to mohl říct, a to před koncem rozhovoru, nedlouho předtím, než se dostal do bodu, kdy si chtěl odštřelit mozek. Tato malá epizoda je příkladem toho, co mám na mysli tím, že chci někoho opravdu slyšet na všech úrovních, na nichž se snažím komunikovat.”