Vzestup po úrovních Vědomí
David R. Hawkins
13, Rozum (úroveň 400), str. 152 – Náhodný tok myšlenek (mentalizace)
“Velkou překážkou pro duchovní vývoj a překonání ztotožňování sama sebe s myslí spočívá v tom, že člověk zpracovává data, symboly a slova pomocí náhodných toků myšlenek (mentalizace). O těchto “myšlenkách” se předpokládá, že jsou skutečným myšlením. Pokud meditujeme, začne nás tento věčný duševní šum obtěžovat a vzbuzovat i úzkost. Snažíme-li se mysl sklidnit silou vůle, není to účinné, neboť výsledky jsou pouze omezené a ještě k tomu vydrží jen chvíli. Když však pochopíme, odkud tento proud náhodných myšlenek vychází, můžeme je překročit a odhalí se nám ticho, z něhož povstávají. Mentalizace pramení z ega a její hlavní funkcí je komentovat. Pokud nezasáhneme, probíhá tok myšlenek, plný nekonečného proudu zbytečných názorů, racionalizací, všelijakého přemílání a vyhodnocování našich myšlenek. Ego je okouzleno svým životním příběhem, v němž hraje hlavní roli.
Proto musí být konfrontováno s vlastní marností a musí přijmout skutečnost, že pokud neřeší problémy, jeho mentalizace jsou nadbytečné a samy o sobě nemají žádnou hodnotu. Ego si připadá “důležité” a nabubřele předpokládá, že má právo svým nekonečným dětinským žvatláním a klábosením zasahovat do ticha a klidu. Mysl si představuje, že má kolem sebe posluchače, a pořádá monology plné sebeobdivu. Nedisciplinovaně komentuje úplně všechno. Kdo se jí na to ptal? Koho to zajímá? Vždyť její myšlenky se často opakují, jsou banální, monotónní a přízemní. Uleví se nám, když ponecháme mysl tichou a jednoduše “jsme” s okolím. Výsledkem je totiž mír, spokojenost a klid. Abychom si uvědomili, že neustávající komentář mysli není nutný a vlastně ani oprávněný, dáme jí prostřednictvím naší vůle souhlas, že smí být zticha. Pak se ukáže, že celé to neutuchající přemýšlení bylo zbytečné a bezcenné, a my namísto něj objevujeme radost z vnitřního ticha, jímž je mysl ve skutečnosti tvořena z devadesáti devíti procent. Její brebentění představuje pouhé jediné procento. Správně disciplinovaná mysl by měla mluvit pouze tehdy, když dostane nějaký úkol. Není-li vycvičena, chová se jako neposedná opice, předvádí se a obtěžuje. Naše já se potřebuje naučit respektu k Já a k tichu Přítomnosti. Budeme-li mysl pozorovat, zjistíme, že se projevuje jako rozjívené dítě, neustále vyžadující naši pozornost.
Snažit se ji brzdit nebo nutit do klidu obvykle nemá cenu. Je zapotřebí změnit její motivaci a přesměrovat ji k jiným odměnám. Najdeme, co ji vlastně k její svévolné činnosti motivuje, a vzdáme se toho. Pak je náhle překvapivě možné se rozhodnout, že nebudeme myslet vůbec na nic. Umožněno je to souladem s Nekonečným Tichem, z něhož myšlení povstává. Nenachází se mezi jednotlivými myšlenkami, jak se občas říkává, nýbrž ještě před nimi, před tím, než povstanou. Užitečná technika jak se vyhnout náhodnému plynutí myšlenek spočívá v tvůrčí vizualizaci, při níž si představujeme požadovaný cíl a jeho představu podržíme v mysli. To v průběhu dne opakujeme. Potencialita má pak tendenci se projevit jako realita, pokud jsou celkově souvislosti vhodné a náš záměr (spolu s karmickými vlivy) do nich zapadá. Běžně chápeme věci tak, že chceme-li něco uskutečnit, musíme logicky myslet a snažit se. Vizualizace ovlivňuje výsledek pomocí zcela jiného (a snazšího) mechanismu.”