Tajemství zlatého květu

Richard Wilhelm

ZAKLÍNADLO NA CESTU DO DÁLKY, str. 30

“Mistr Lü-cu pravil: Jü-čching nám na cestu do dálky zanechal magickou průpověď:

„Jsou čtyři věty, jež ducha soustředí do místa síly: 

Uvidíš v červnu náhle létat bílý sníh; 

při třetí noční hlídce spatříš, že kotouč slunce oslnivě září;

 na vodě duje lehký vánek;

 v nebi se sytíš duchovní silou. 

A v tajemství se skrývá ještě hlubší tajemství: 

Země, jež nikde není, je vlast pravá…“

Tyto verše jsou vskutku tajemné. Znamenají toto: Nejzávažnější smysl lze vyjádřit ve čtyřech větách. Nejednat a přitom jednat. Tím, že nejednáme, zabraňujeme, abychom se zamotali do tvaru a podoby (do tělesnosti). Tím, že nejednajíce jednáme, zabraňujeme, abychom se propadli do nehybné prázdnoty a mrtvé nicoty. Účinek spočívá zcela v centrální jednotě, schopnost vyvolat jej leží ve dvou očích. Dvě oči jsou jako oje Velkého vozu, jež otáčejí vším stvořením; uvádějí do kruhového pohybu póly světla a tmy. Elixír je od počátku až do konce jedno jediné: kov ve vodě, tj. olovo na místě vody. Doposud jsme mluvili o oběhu světla, tím jsme poukazovali na počáteční postupy, které působí z vnějšku do nitra. Pomáhají nám stát se pány díla. To platí pro žáky v počátečních stupních: Musí se snažit projít spodními průchody, aby se dostali k vrchnímu průchodu. Jakmile je nyní pořadí jasné a řešení známé, netají již nebesa smysl a prozradí nejvyšší zásadu: Žáci, udržujete ji v tajnosti a vytrvejte v úsilí.”