Duše Indiána

Ohiyesa

Příchod bílých způsobů, str. 69

“Dlouho předtím, než jsem slyšel o Kristovi nebo  viděl bílého muže … jsem znal boha. Vnímal jsem, co je milost. Viděl jsem a miloval to, co je skutečně krásné. Civilizace mě nenaučila ničemu lepšímu!”

– Ohiyesa 

Působení bílého náboženství

“Náš přechod z přirozeného života do umělého života civilizace způsobil obrovskou duchovní a morální ztrátu. Evropan, který přišel mezi nás, řekl:”Jste děti. Neumíte nic udělat, nic vynalézt. My máme jediného boha a ten nám dal právo učit a řídit všechny lidi na Zemi. Na důkaz toho máme jeho knihu, mimořádného rádce, jejíž každé slovo je pravdivé a závazné. Jsme vyvoleným národem- nadřazenou rasou. Máme nebe se zlatými branami, které nepustí dovnitř žádné pohany a nevěřící, a peklo, kde duše právě takových jsou navěky mučeny. My jsme úctyhodní, pravdomluvní, vzdělaní, zbožní, mírumilovní, nenávidíme krutost a nespravedlnost. Našim úkolem je vzdělávat, obracet na křesťanství a chránit práva a majetek slabých a necivilizovaných.” 

Ti z nás, kdo naslouchali kázání misionářů, začali věřit, že pouze bílý muž má skutečného boha a že věci, které indián dříve považoval za posvátné, jsou výmyslem ďábla. To podkopalo samotné základy naší filosofie. Často se tak stalo, aniž by její místo zaujala filosofie křesťanská, ne proto, že by vlastní kvality křesťanské filosofie byly bezcenné, ale proto, že odporující si chování jejich stoupenců způsobilo, že pro nás bylo těžké ji přijmout nebo pochopit. 

Někteří z nás v dobré víře přijali boha bílého muže. Černě oděný kazatel sám vypadal jako indián. Nevyhýbal se útrapám, a když následoval a sdílel osud kmenů v divočině, členové kmene se naučili mu důvěřovat a milovat ho. Potom přišli další misionáři, kteří měli domy, kde spali a osázené zahrady a kteří se rozpakovali spát ve vigvamu indiánu nebo jíst jejich divokou potravu, ale z velké části se drželi zpátky a nutili konvertitům svůj vlastní šat a způsoby. Také tito měli své následovníky v pravý čas.  

Ale v podstatě je pravda, že ačkoli indiáni dychtivě vyhledávali pušky a střelný prach, nože a whisky, některé části oblečení a později koně, sami od sebe netoužili po jídle bílého muže, jeho domech, knihách, jeho vládě nebo náboženství. Dvěma velkými “civilizátory” byla konec konců whisky a střelný prach. A v okamžiku, kdy jsme je přijali, jsme vlastně prodali naše dědictví a všichni nevědomky přivolili vlastnímu zániku. Jakmile jsme opustili širokou demokracii a ryzí idealismu našich počátků a odvážili se vstoupit do světové hry konkurence, naše kormidlo se uvolnilo, tratili jsme kompas a vichřice a bouře materialismu a dobyvačnost zmítaly tam a sem jako listy ve větru.”