Červená kniha

Carl Gustav Jung

Str. 248

“Není maličkost přiznat si svou touhu. Mnozí k tomu potřebují zvláštní úsilí své upřímnosti. Příliš mnoho lidí nechce vědět, kde je jejich touha, protože se jim to jeví jako nemožné nebo skličující. A přece je touha cestou života. pokud si nepřiznáš svou touhu pak nejdeš sám za sebou, nýbrž jdeš cizími cestami, které ti byli předurčeny jinými. Tak nežiješ svůj, nýbrž cizí život. Když se vzdáš svého vlastního Já, pak žiješ v druhých. Tím budeš pro druhé sobecký a klamal bys je. Je to však pouze opičení se. Tím, že podlehneš svým opičím coutkám, nakazíš druhé, protože opice podněcuje opičení. Tak uděláš, ze sebe a druhých opičáky. Oboustranným napodobováním tak žijete podle průměrného očekávání. Víš proč se nemůžeš opičení vzdát? Ze strachu před samotou a podlehnutím.”

“Žít sám sebe, znamená být si sám úkolem. Nikdy neříkej, že je to radost žít sám sebe. Nebude to žádné potěšení. Nýbrž dlouhé utrpení, protože musíš být sám sobě tvůrcem. Když se chceš stvořit, tak nezačneš tím nejlepším a nejvyšším, nýbrž tím nejhorším a nejhlubším.”

“Nejdříve jsem musel překonat obtíže a odpor, abych získal to, po čem toužím. Když touha překoná obtíže, stane se vidoucí a následuje promyšlení. Promyšlení má první slovo. Vždy byste se měli ptát sami sebe po čem toužíte, protože až příliš mnoho lidi neví co chce. Měli byste sami sobě přiznat svou ctižádostivost a to, čeho jste žádostiví. Tak uspokojíte svou slast a zároveň se postaráte o své promyšlení.”

“Kde je myšlenka je vždy také slast. Je-li myšlenka uvnitř, pak je slast navenek. Proto mě pak obklopuje zdání nechutné slasti.”