Hluboké sny a jejich sdělení k momentální době

Na všech následujících snových příkladech si jde lépe představit, o čem je řeč, když se řekne, že je zde jiné vědomí – pradávně nazývané božství, moderně vesmír, indiánsky duch, psychologicky kolektivní nevědomí. Ať to nazveme jakkoliv, toto všemohoucí vědomí k nám mluví skrze hluboké sny.

Jiný typ vědomí

Pro úplné vyjádření a také aktuálnost hlubinných sdělení se hlavní část článku zabývá třemi konkrétními sny s navazující sérií snů, které doplňují a rozšiřují pohled na momentální pohyb ducha a jeho vlivu na člověka. Mohlo by se zdát, že těchto sedm lidí, kteří pochází z jiných zemí, jiných kultur, nemají nic společného, nicméně jejich sny vyjadřují evidentně shodnou zprávu. Tudíž by se dalo říct, že tito lidé mají něco velmi jednotného. Já jsem těmto snovým zprávám naslouchal a zde objasňuji jejich poselství. Na závěr sdílím dva sny od Junga, na kterých jde vidět síla hýbající vše živým i neživým. Než se společně vydáme do tohoto záhadně dalekého světa hlubokých snů, které jsou synonymem pro archetypální sny, dovolte mi přiblížit, co se tím vůbec myslí, když se řekne archetypální, nebo-li hluboký sen.

Archetyp formuluje, nebo- li vyjadřuje matrici, souhrn zkušeností tohoto vesmíru, vzorce, zákony, schémata, obrazy, které jsou v nás a tvoří jakousi půdu pro realitu, kterou každý čte individuálně, ale ona tato půda je pro nás všechny totožná. Je to základní psychická skutečnost, která je nosným pilířem každého člověka. Tak jako matka země je nosným pilířem každé stavby, tak tento základ – zemská půda pod nohama a vše co se v ní skýtá a roste z něj se v psychologickém světě nazývá archetypem. Je to psychologická paměť lidského druhu v nás a ne jenom toho lidského! Nejsou to pouze obrazy statické, nýbrž naopak jsou živé! To je jeden z důvodů, proč se můžeme bavit o duchu jako o něčem živém a tudíž možném se s ním spojit. Aby se v tom člověk orientoval a mohl rozlišovat, s kým právě “mluví”, nazvaly se tyto obrazy archetypy. 

Každý má tyto sny, nicméně jejich výskyt nezaručuje jejich pochopení, ba naopak, člověk často netuší, co se mu zdálo, jelikož tato sdělení pochází z podstaty a ta je hodně hluboko. Objeví-li se, často si je pamatuje, ale bohužel těmto zprávám nerozumí. Člověk v takových případech po probuzení cítí, že je to významný sen.Podle Indiánů na malých snech nezáleží, ale když někdo měl velký sen, tak svolal kmen, aby jej všem povyprávěl, protože bytostně to patří všem a proto to má být sdíleno. Indián se věnuje výhradně duchovní zkušenosti a povyšuje ducha nad sebe. Podobně tomu bylo ve  starém Římě, kde mohl každý, kdo byl přesvědčen, že ho navštívil sen tykající se osudu státu, předstoupit a vyprávět tento sen senátu. Kdo by se dnes odvážil obrátit se na svou vládu nebo nějaké představenstvo s takovým sdělením?

Komentář ducha na momentální situaci

1.sen 

První sen se mi zdál před rokem. Na začátku roku 2021 se mi zdálo:

Jsem členem Indiánského kmene, který stojí na pokraji vymření. Vystoupím před tento kmen a říkám, že musíme jít do Jeruzaléma. Vím, že pokud nepůjdeme, tak zahyneme. Ve snu vím, že Jeruzalém je místem v džungli. Z tábora jdou někteří lidé se mnou a někteří zůstávají. 

Analýza: Jeruzalém je brán, jako svaté město – Nebeský Jeruzalém. Tak i Karel IV. chtěl harmonizovat Prahu a udělat z ní nový Jeruzalém. Je to sen symbolizující téma dnešní doby. Kde je ego a kde je bytostné Já = Jeruzalém. Já říkám ve snu musíme svou pozornost zaměřit na bytostné Já. Teď nějací lidé se rozhodnou jít se mnou a nějací ne. Jako by to někteří lidé chápali, že je dobré zaměřit pozornost tímto směrem – na hlubší aspekty žití, na to podstatné. Na smysl žít, a tento smysl je bytostného charakteru. Zahynutí ve snu znázorňují lidé, kteří zůstávají, ti říkají.: “To není moje cesta!”, nicméně tito lidé setrvávají v rovině ega. Tito lidé si svou volbu hodně zužují, protože jdou cestou rozporu proti té bytostné části a přírodě. (Více dále v sérii snů a hlubší souvislostech). Tito lidé jdou proti proudu života, ale ti, kteří jdou cestou bytostného já, jdou do Jeruzaléma, jdou za něčím novým, neprobádaným, možná nebezpečným, protože neznají cestu a mají strach ze změny, ale dává jim to sílu, protože to podporuje sám duch. Zároveň tím neříkají, že ego patří do popelnice, akorát mi nešéfuje, nerozhoduje o mé náladě, atd. Dále o symbolice úmrtí, jakési statičnosti, píšu blíže v “Transformační psychologie”

2. sen

5.5.2021 jsem měl možnost s Pjérem analyzovat hluboký sen jedné mé klientky. Vyprávěla mi:

“Byla jsem ve vesnici, na zahradě svého domu, kde jsem se narodila. Koukala jsem na svou zahradu a viděla jsem oheň, který se přibližoval k domu. Zahrada ale nebyla naše zahrada. Vypadala spíš jako údolí. Oheň se přibližoval ke mě a já se modlila aby se zastavil. Byla jsem vyděšená a bála se, ale ne kvůli sobě, ale kvůli mé matce a sestře, které byly uvnitř domu. Oheň nebyl velký, ale jenom pálil trávu a to velmi rychle. Po chvíli přišla malá vlna a uhasila požár. Potom velká vlna a ta se dotýkala nebe. Pak jsem se znovu bála, ale jak už o svou rodinu, tak o sebe. Nešla jsem dovnitř, ale schovávala jsem se za rohem domu a čekala jsem, až to přejde. Přitom jsem se modlila. Když byla vlna pryč, celý dům překvapivě nebyl pod vodou, ale jenom asi 40 cm. Na zahradě byly 4 prasata. Šla jsem je zkontrolovat, jestli jsou v pořádku a byly pod vodou. odčerpala jsem vodu a našla jsem je mrtvé. Modlila jsem se znovu pro jejich oživení. Po chvíli dvě začali dýchat a já byla šťastná, ale zároveň smutná, protože jsem nemohla zachránit ty zbývající dvě. Pak jsem se probudila. 

Analýza s Pjérem: “Ja vnímám ten sen, že se týká současné situace na této planetě. Jakési transformace, která zprvu vyvolává hodně emocí, zničujících a spalujících, jako ten oheň, který zachvacuje ten dům, ale pak přichází voda v podobě vlny, kterou můžeme brát jako projev nevědomí, nebo projev nějakého soucítění, které je opravdu veliké. Co je zajímavé, že se (klientka) modlí – má duchovní postoj. Modlí se k bohu a zdá se, že to je ta odpověď. Ta pomoc, ne že jenom to uhasí ten oheň, ani to nezničí ten dům, jenom ho to trochu zasáhne – 40cm. Pak jsou tam ty prasata, které bych chápal, jako nositele jupiterského principu. {Jupiter je s prasetem propojen přímo. Je tam přímá paralela, proto se říká – žije jako prase v žitě, nebo má štěstí jako prase. Je to s tím spojené. S jupiterem jsou spojeny dva prvky a to je prase a dřevo.} Ten jupiterský princip je spojený s určitým typem velkorysosti, já si ho představuji jako roh hojnosti, štěstí a je v něm něco královského. Zdá se, že ten dopad celé té transformace způsobil, že tento princip neumřel úplně, i když se zdá, že byl tím zasažen, ale aspoň z půlky je možno ho oživit. Intuitivně mě napadá, jestli to neznamená, že to dost rozděluje lidi. Jsou lidé, kteří žijí vyloženě pod vlivem strachu a nechají se očkovat a vedle nich jsou lidé, kteří to vidí úplně jinak, kteří říkají, že oni jsou zodpovědní za stav svého zdraví. To, co tam vnímám já, je ta možnost, že se to děje i uvnitř té rodiny, že může docházet k nějakému rozdělení té rodiny. Jedna půlka rodiny je zhypnotizována, indoktrinována a důvěřuje tomu, že ten establishment ví, co dělá. Ta druhá zřejmě po nějakém boji, protože ty prasata zpočátku vypadají, že jsou mrtvé všechny, ale znovu po nějakém boji a obratu k tomu duchovnímu světu dvě ožijí – teoreticky je možné, že to tu rodinu nějakým způsobem rozdělí, že někteří půjdou tou cestou transformace. Může ten sen říkat o určitou predikci toho, co se bude dít.

3.sen

Pjérovi vyprávěl sen jeho klient: 

“S jakýmisi kamarády jsme se dívali z okna, načež přilétla prazvláštní okřídlená bytost, taková motýlí, ale když se přiblížila víc, tak zjistili, že to je Indián, který měl motýlí křídla a zvláštním způsobem stmelil tu společnost, všichni ho začali poslouchat. Zprva poťukával na to okýnko a pak se ukázalo, že má i zprávu a tu zprávu on sdělil: Do pěti let to tady všechno skonči, je dobré se na to připravit, není to ničí chyba ani ničí vina, prostě to skončí.

Analýza Pjéra – Zprávu přináší motýl, který už ve Starém Řecku byl ztělesněním duše a ještě má podobu Indiána, který dneska pro civilizovaného člověka taky přináší jejich duši, kterou jsme někde ztratili, nebo kdo ví kam odešla. Tato duše přichází a říká: za pět let to tady všechno skončí, není to ničí chyba, není to ničí vina, ale je dobře se na to připravit. Pravděpodobně se mluvilo o tom systému, který tady vytváříme a který se vlastně už zhroutil, ale ještě neskončil. Ještě si toho ale hodně lidí nevšimlo, tak to vypadá, že to ještě funguje. 

(((7:21 Duše K – Slunovrat a vesmírné rytmy – Pjér la Šé’z – 22. 6. 2014)))

Série snů a hlubší souvislosti

Poselství skryté v naších duších je možné pozorovat v tématice následujících čtyřech snů, které jsem měl v průběhu asi tří let možnost analyzovat. Já měl stejné obrazy ve svých snech před čtyřmi lety. Každý sen je svým způsobem jedinečný, ale tematicky jsou si velmi podobné a tohoto tématu se budu držet. Na něm jde opět vidět pohyb ducha. Respektive to – jak a co – nám tento duch říká. Touto sérii se teď můžeme blíže zaobírat, protože doplňují a rozšiřují dosavadní zprávy analyzovaných snů.

Ve všech těchto snech přichází vlna, která něco zaplavuje, buď je to prostor vytvořený člověkem – např. město, nebo zaplavuje dosavadně lidské postoje, znázorněny ve snech, jako řeka života, mosty, nebo prošlapané cesty. To znamená, že přichází vlna, symbol transformace, změny – vlna – takže něco přírodou daného, co zaplavuje náš dosavadní svět.  O tom informuje i sen č. 3. Jakoby to, co tvořilo náš svět, čemu se věřilo, způsob života, z kterého se vycházelo, ať to nazveme kapitalismus, křesťanství, nebo nějak jinak – prostě to, co kolektivně je žito jako za správné – boj dobra proti zlu, tak toto paradigma už není duchem/nevědomím podporováno. Ve snu je toto vše zaplavováno. Už to příroda nepodporuje, tak to ničí a člověk to nezmění (příklad sen č.3.). Každý to v těchto snech řeší po svém, ale zpráva je jasná – Jsme na stejné lodi, jako lidstvo na této planetě a dosavadní způsob života, který tu kolektivně žijeme, už komentuje sama příroda. Způsob života, který je vlastně postaven na kastraci, ignoraci přírody a bezduchovosti, je očividně destruktivní. Toto je hlavní válka, kterou tu vykonáváme. Válka proti našemu primitivovi, přírodní bytosti v nás, která je v souladu se vším – archetyp Indiána. Boj proti přírodě, který tu člověk vykonává, zasahuje jeho samého a očividně to tvoří tlak ve společnosti, který se vyhrocuje. 

Souvislostí je mnoho a jednou z nich je platonský rok, který trvá 26.000 let. Rozděluje se na dvě hlavní části. První část byla zasvěcena k rozvíjení se ženství. Eliade popisuje v Dějinách Naboženského Myšlení I, že  v době kdy se sbírali plody jako hlavní příjem potravy, kdy se postupem času začaly objevovat první známky obdělávání pole a budování společenství, je žena postavena nad muže. Muž je pouhým pomocníkem, popřípadě bere na sebe roli ochránce lidského společenství a polí. Takto si může přilepšit, ale žena má vyšší sociální postavení a muž ji následuje. Je to takový trubec v včelstvu. Lidské společenství takhle fungovalo několik tisíc let, až ženství, tak jako ostatně cokoliv, co dozraje, tak začalo hnít a tak i tento matriarchát odumíral. Vyhrotilo se to až na tolik, až ženy začaly být bezcitné a tak se myticky říká, že ženství bylo uloženo na dně moře. (Moře jako symbol nevědomí, přirozený svět, kde člověk nemůže, ženství se tak stalo nevědomým – moře – svět ženství – energie Jin; více – Sen jako cesta do nevědomí & symbolická řeč). 

Tak tedy na konci těchto prvních 13.000 let se začalo rozvíjet mužství s nástupem vojenské aristokracie, která navazovala a pokračovala z ochránce polí do válek, dobývání až k expanzi do vesmíru. Tento patriarchát také nabyl svého vrcholu a odumírá opačným směrem, než ženství a to ve výšinách logu – ve zmíněné expanzi do vesmíru. Těchto 26 000 let, tento platonský rok symbolicky končí v roce 2012, který měl nevědomý vliv na každého z nás. Tehdy země, slunce a galaktický střed byli v jedné rovině. Vytvořil se symbolicky obraz nového směru. Nového paradigmatu, nové práce. Ženství a mužství dospělo do té fáze, kdy oba dozráli na tolik, že spolu dokážou tvořit harmonii! Čínská kniha I-ting má obraz mír – je nebe dole a země na hoře. Země vstoupá vzhůru a nebe klesá dolů a mezi nimi dochází k plodnému spojení. Kdy Jing a Jang jsou si partnery. Toto se děje v nevědomí!

Jakoby nás duch informoval, jaká je transformace našeho paradigmatu a kudy vede nová cesta. Je to tedy z čistého ženství a mužství do lidské bytosti. Tehdy kdy žena není pouhá žena a muž není pouhým mužem, ale oba jsou si vědomi svých opačných polarit. U ženy je to její mužství a u muže jeho ženství (Animus a anima, obecně energie Jin & Jang). To podněcuje k probouzení i za cenu bolesti, protože stejně tak jako vlna ničí vše umělé, jako to jde vidět ve snu. č. 2 a série snů, tak stejně sen. č. 1. upozorňuje na celistvost a obrácení pozornosti ze starého k novému, kdy ego je nástrojem této změny. Člověk je nucen nějakým způsobem integrovat obě energie, není-li si jich vědom, tak bude strádat, protože jde proti přírodě, jak ukazuje sen č.2. Tento problém je kolektivní, ale ve snech má každý jinou cestu do svého bytostného Já, do onoho středu – zmíněný obraz I-ting. První sen taky poukazuje na Jerusalém, ale ne na místo vnější, ale na vnitřní. Vnitřní bude přivolávat vnější problematické situace, které ho vlastně tahají větší a silnější silou do středu, do spojení těchto dvou. Matérie by byla extrovertní pól a duch introvertní, tedy opakem problému kolektivního, je řešení individualního. Proto se asi i více lidí přiklání k tomu vnitřnímu světu, protože představuje něco, co dává oporu. Už není pro mnoho lidí tak iluzorní, jak si spoustu lidí myslelo. Naopak je to útočiště.

Pohybujeme-li se na jedné či oné hraně, tak to vyvolává neustálý stres, neklid a člověk pak má co dělat, aby se nestal neurotickým. I když jim vlastně je, tak si to nepřipouští. Ani ho to nenapadne. To znamená, že naše obsahy nevědomí – to, co bylo potlačeno, zapomenuto, ignorováno – se tlačí do vědomí. Tyto dva protipóly – duch a matérie (Jing a Jang)  – jsou v přírodě vyváženy a vždy byly, jen ego se vyhrocuje na jednu, nebo druhou hranu. Lidé znázorněni v 1. snu, jako ti, co zůstávají, budou prožívat ještě větší rozpor, protože příroda jde cestou ke středu. Takže globálně se situace zhoršuje, ale pouze individuálně se může zlepšit. Příroda jako symbol vlny bude rozbíjet egoistické iluze, což v podstatě už dělá, i když z našeho pohledu negativními prostředky, tak je to ona, co nás jedna z mála podporuje – příklad – sen. č. 2. Duch, který tu je pro ty, kteří ho vnímají.

Doplňující zprávy z hlubiny ducha, dva sny od Junga

Oba tyto sny sdílím na stránkách, v záložce zdroje pod názvem knihy – C.G.Jung – Vzpomínky, Sny, Myšlenky C.G. Junga – Aniela_Jaffe. Dávám je zde, jen jako ukázku, jak hluboce nás duch zasvěcuje do světového dění, pokud se mu naslouchá. 

První sen se mu zdál v roce 1913 o příchodu 1. světové války. Když jsem poprvé narazil na tento sen, tak byl pro mě šokující a pokaždé, když ho čtu, tak mám husí kůži. Popisuje ho sám Jung v knize – Vzpomínky, Sny, Myšlenky C.G. Junga – Aniela_Jaffe na straně 295, (Česká verze). 

Další Jungův sen v roce 1927, o smyslu života. Také ho popisuje sám Jung v knize – Vzpomínky, Sny, Myšlenky C.G. Junga – Aniela_Jaffe na straně 332, (Česká verze). Na tomto snu si jde všimnout velkého i malého snu v jednom. Malý sen – komplexová stránka se vztahuje k životní situaci Junga a velký sen – archetypová zpráva se týká duchovního smyslu, jak je ve snu patrné. 

Četba dále

Navazující – Moderní Vs tradiční vnímání protikladů, Hluboké sny a jejich sdělení k momentální době, část II.

Fenomén zvaný sen

Sen jako cesta do nevědomí a symbolická řeč

Analýza snů I – Animus a Persona

Analýza snů II – Stín a Anima