Osobní zpráva a zkušenost
Na tento článek jsem se připravoval od prvního roku, co jsem sny objevil jako komunikativní prostředek v roce 2017. Tehdy jsem neměl v plánu nic zveřejňovat, pouze jsem shromažďoval poznámky ze studií, které hlavně vedly přes učitele, kteří jsou vypsáni na konci článku. Ptal jsem se na sny kohokoliv – kamarádů, kolegů z práce, lidí, kteří jevili aspoň nějaký zájem o osobní rozvoj, ale hlavně mých klientů, kteří podstupovali “mou” psychologickou analýzu. Vždy jsem sesbíral materiál a běžel za mistrem Pjérem a někdy i Emilem Pálešem. Sny tak začaly být ústředním tématem našich i mých sezení, takže hlavně mého učení! Sbíral jsem zkušenosti a odpovědi na mé otázky. Poznámky se shromažďovaly a zkušenosti prohlubovaly, i když po většinu času s frustrací, že snům vůbec nerozumím, i tak se ale objevily hluboké pocity vděčnosti, které mě rozbrečely, když jsem uviděl svůj posun. Nicméně jsem se necítil hoden něco o snech publikovat, až do chvíle, kdy jsem nasbíral přes 2000 vlastních snů a několik tucet od ostatních lidí, tudíž až teď se vrhám do dokončení této studie.
Upřímně nevím, jestli dokážu říct něco nového, než co už bylo zmíněno mistry v tomto oboru. Taky to byla další překážka, která mi bránila v psaní. Nechtěl jsem jen přepisovat něco, co někdo napsal přede mnou. Nakonec se musím ale spokojit s tím, že tato práce je takovým stručným zmodernizovaným výcucem učebnic (níže) a dodatečně mých poznatků. Napomůže-li to aspoň zpřístupnit informace dnešnímu modernímu člověku a ten se tak dozví více o tomto tématu, nebude moje snaha marná. Musel jsem přijmout, že mým hlavním úkolem je poukázat na důležitost snů v naší době, a že tento článek asi nebude něčím ukrutně novým pro znalce v oboru, ale možná i ti mohou načerpat něco nového, jak z tohoto článku, tak ze dvou dalších, které jsem nazval archetypální (hluboké) sny a analýza snů.
Pokud jste si otevřeli tento článek, jehož název nese sen, tak Vás tento fenomén zřejmě musí zajímat. Není to totiž téma většiny, ale možná se pletu. Kdo ví, protože na druhou stranu, sny jako ideály jsou motorem civilizace. Ideály našeho života, které nás lákají, pomáhají nám vstát z postele a snad některé i udržují při životě. Teď mám na mysli sny, které jsou nám vědomé – přání, tužby, cíle. Většinou jsou to sny podobné tomu americkému, který, jak víme, se týká spíše materiálního vzestupu. V podstatě jde o moje blaho a vychytralost nad druhými, tudíž nejde o celek, ale o mě. Naopak třeba ten budhistický – kéž všechny bytosti jsou šťastny – je zcela duchovní. To jde vidět i na jiném pojetí bohatství a pozornosti vůbec.
V tomto článku je hlavní pozornost upnuta na buddhistické bohatství, na bezprostřední aktivitu, fenomén, který se děje sám, když sníme během spánku. Sny na nás mají bezesporu obrovský vliv, podobně jako třeba omamné látky. Na začátcích objevování tohoto fenoménu jsem netušil, jak velký vliv na nás mají sny. Můžeme si všimnout, že někdy po probuzení jsme mrzutí a někdy naopak čilí. Ani se nemusí dostavit porozumění a ony sny na nás mají obecný dopad v té rovině, že mění stav vědomí! Nehledě na to, jak obrovský má na nás sen vliv, pokud se mu věnuje pozornost a je aspoň trochu pochopen. Mimochodem neznám více povznášející pocit, než je ten, který přichází po porozumění snu! Nejenom má zkušenost to potvrzuje, že tehdy má sen i mnohem silnější dopad, než právě omamné látky, které dokážou člověka probudit, zasvětit do celého vesmíru, ale když pominou, tak člověka vracejí zpět a často i níž o energii, kterou si vzaly. I z toho důvodů se sen jeví přirozenější cestou a závislost na nich nás nevrací tvrdě na start. Naopak nás posouvají a pomáhají k uvědomění si nějaké souvislosti, události, poukazují na cestu z našich strastí a bolestí v takových souvislostech, které člověk nevymyslí. Dokonce ukazují kudy cesta i nevede a tak člověk má volbu pro svou zkušenost a může jí ovlivnit. Umožňují nám uvidět konkrétní nevědomé obsahy, něco, co nám do té doby nebylo známé, a tudíž jejichž nasloucháním, porozuměním prožíváme plnější život.
Odkud sen přichází
Musím zde sdílet synchronicitu. Když jsem se vrhnul do dokončování této práce, tak se ke mě začali hlásit sami lidé se sny a musím říct, že mám nejvíce lidí ve své praxi, s kterými je řeším. Sny jsou teď všude kolem mě. Aby toho nebylo málo, tak když zrovna píšu tento článek, tak si u mě na stole lehá naše rodinná kočka. Po dobu psaní ji pozoruji a po čase vypadá, že hluboce spí, protože evidentně sní. Pohybuje ťapkama, jako by někam pelášila, někdy se i otřese a zamumlá něco kočičího. Její tělo děla procesy relevantní jejímu pohybu při normálním bdění, ale ona tady mentálně není! Kde teda je?
Potřebný krok k odpovědi je v odložení předsudků! Zvu vás tedy na jejich odložení! Zkusme se tedy vzdálit toho, co si myslíme, podpoří to následující čtení a pokud jsme na to odvážní, tak mějme na paměti, že jako individuum jsme poměrně malá jednotka k nekonečnému vesmíru. Pojďme pro jednou vycházet z toho, co opravdu víme, nebo lépe řečeno, jak se nám snění jeví. Vycházejme tedy z toho základního. Tedy něčeho, co opravdu je, co existuje. A to se zdá, že může být jedině něco, co není stálé a lineární. Přičemž vlastně nikdo neví, odkud jsme přišli a kam zase odejdeme, takže můžeme aspoň na 5 minut vycházet z toho, že nic o sobě a o všem okolo nevíme. Tento základní postoj nám pomůže poodhalit jiné světy vesmírů a trochu se zdráhám napsat vesmír, který si přivlastňujeme, protože je náš, ale co když my jsme jeho. Jeho výtvorem. Co teprve, když je to obojí zároveň. Že tedy my jsme tvořiteli vesmíru. Že jedno jest – vnitřní je vnější a vnější je vnitřní a my jsme středem obojího.
A cože toto má společného se snem?
Tento pohled a vnímání světa pochází ze světa snů. Toto dokáže říct sen, který ale nejde pochopit zaujatou myslí – předsudky. K jeho pochopení nemůžeme do něj vnášet své racionální stanoviska! Pro novou informaci musíme mít otevřenou mysl a u snu to platí dvojnásob, protože sen přichází z prostoru, který má úplně jiné parametry než náš fyzický! Vychází z neznámého prostoru, kde neexistují fyzikální zákony, natož lidské. Pro porozumění snu musíme hlavně naslouchat! To už jen z toho důvodu, jelikož naše vědomí se pohybuje ve 3. dimenzionálním světě. Nazýváme ho tak proto, protože máme výšku, šířku a délku. Je to hmotný svět, který je vnímán časem – minulostí, přítomností a budoucností. Máme tři možnosti pohledu a v této trojce tkví vždy symbolika pohybu, protože k pohybu je potřeba dvou pólů, říká se, že žijeme v duálním světě, který je základem trojky. Toto vnímání je výchozí bod pro vědomí. Když ale sníme, tak se pohybujeme v prostoru, který je minimálně 4. dimenzionální! Tam je vše jako v 3.dimenzionálním světě plus čtvrtý náhled, který toto vše spojuje v jedno. Ve snu můžeme být kýmkoliv a čímkoliv z minulosti, budoucnosti a přítomnosti v jedné osobě. Jednou jsme malým dítětem a v okamžiku jsme dědou, nebo kýmkoliv či čímkoliv jiným. Nebo se pohybujeme tak v podobné krajině, která může být zrovna tak proměnlivá. Můžeme cestovat v čase. Jenom se otočíme a jsme úplně někde jinde. Ve snu jsme prostě v jednotě a ta tvoří věčnost. Prožíváme vše minimálně ve 4. dimenzionálním světě a to je pro mysl nepředstavitelná a často i frustrující představa, protože věčnost není v našem bdělém stavu úplně normální. Jung a kniha I-ting poznamenávají, že kvaternita je archetypem celosti. Například 4 světové strany, 4 psychologické funkce, mandala – kolo má přirozené rozdělení ve čtvernosti. Toto je ale teprve výchozí bod světa snů! Sny zřejmě nemají žádného konce!
Podle Buddhistického učení jsou sny branou k posvátnému chrámu. Chrám je posvátné místo a symbolicky spojeno s bytostným prvkem. Učitel Buddhismu – Tenzin Wangyal Rinpochea – říká, že není lepší způsob, jak porozumět sám sobě a životní situaci, ve které se nacházíme, než ve snu. Porozumění snům napomáhá k duchovnímu rozvoji, fyzické a psychické odolnosti. Není divu, proč nejen Jung zasvětil obrovskou část své práce snům.
Podle řeckých mýtů Morpheus je bůh snění. (Nápadité jméno pro filmovou postavu). Jeho dvojče Thanatos je bůh smrti. Jejich otec je Hypnos, který je bůh spánku. Spánek je jinými slovy nevědomost, takže jak říká Andrew Holecek: Je to Ignorace, neboli nevědomost, která rodí snění a smrt. Tehdy jsem pochopil, co říká! Že když předčíme, zpracujeme, překročíme, nejlépe to vystihuje anglické slovíčko transcendent – “sebetranscendendujeme”, zjednodušeně zvědomíme svou ignoraci – svou nevědomost, tak předčíme oba jeho syny Hypnózy (Hypnos) -snění a smrt. Symbol ježíše by mohl být tímto obrazem. Ten, který se probudil natolik, jenž se dokázal vzkřísit. (Poukazuji na symbol Bytostného Já – obraz Ježíše. Ne na samotnou historickou osobu!, viz. Symbol – níže).
Zde je případný sen, který znázorňuje přesný vztah trojice Hypnos, Morpheus a Thanatos. Já jsem tento Jungův sen zde s prominutím zestručnil. Najít ho celý můžete na str. 195. {česká verze} – Aniela Jaffé. Vzpomínky / Sny / Myšlenky C. G. Junga.
„Držel jsem světélko a oběma rukama jej chránil, neboť hrozilo, že každou chvíli zhasne. Všechno záviselo na tom, abych toto světélko udržel při životě. Najednou jsem měl pocit, že jde něco za mnou. Ohlédl jsem se a spatřil za sebou obrovitou černou postavu. V témže okamžiku jsem si ale přes svůj děs uvědomil, že musím bez ohledu na všechna nebezpečí zachránit přes bouřlivou noc své světélko.”
“Věděl jsem také, že to světélko je mé vědomí; je to jediné světlo, které mám. Mé vlastní poznání je ten jediný a největší poklad, který vlastním. Je sice nekonečně malý a křehký ve srovnání s mocnostmi temnoty, ale je to přece jen světlo, mé jediné světlo. Tento sen pro mě znamenal velké osvícení: nyní jsem věděl, že č. 1 je světlonoš a č. 2 ho následuje jako stín.”
Nechci se pouštět do analýzy, protože by to bylo na samotný článek. Letmo se dotýkám archetypálních snů zde – archetypální (hluboké) sny. Jung reálně vnímal sebe jako osobnost č. 1, která představuje vědomí, a osobnost č. 2, představující duši. Tento sen mi přijde nápadný v tom, jak bůh Hypnos, jak tato energie je všude přítomná. Přirovnal bych ho/ tuto energii k mocnosti temnoty (ne nic negativního!), Pozn. – Stín), jak Jung píše ve svém snu. Starost o své jediné světélko (proces uvědomování) je jeho jediným možným vysvobozením.
Poselství snů
Sny jsou nejintimnější a nejautentičtější zprávou, kterou kdy můžeme obdržet. Posílá nám je naše osobnost č. 2, vnitřní mistr, božství. Jsou to vždy sdělení, která si vědomá mysl neuvědomuje. Okysličuje tak naše ego, které ve snu nemá místo. Ego totiž tak hluboko nemůže. Sny nejsou v žádném případě jenom naše nevědomé přání, jak píše Freud, ale naproti tomu jsou to objektivně přirozené duševní události. Sny proto nemůžeme ovládat, aniž bychom duchovně nedospěli tak hluboko, až budeme schopni využít dané informace v souladu s celkem, ke kterým se dá dostat v mnohonásobně vyšší dimenzi než v té naší hmotné. Matías De Stefano říká, že v 8. dimenzionálním světě můžeme získat jakoukoliv odpověď na naší otázku. Získat jakoukoliv informaci, kterou si zadáme. I když jakýkoliv sen je sdělení, tak když konkrétně máme sny, ve kterých dostáváme odpovědi na své otázky, tak by starý alchymista řekl, že rozprávíme s božstvím. V této fázi člověk musí bděle snít, tzv. lucidně snít. {Lucidní sny jsou sny, ve kterých jsme si vědomi, že sníme. Máme tedy svobodnou vůli, jako při vědomém bytí, ale k tomu jsme ve snu, kde můžeme takzvaně cokoliv, neboť taková je mantra – můžu cokoliv, je to jenom sen}. Takové sny se v hlubinné psychologii říká zasvěcovací sny a ne všechny musí být lucidní. Jsou to prostě ty sny, kdy máme možnost rozprávět s duchem. Duch, který přináší nějakou zprávu,se často ve snech vyskytuje jako mudrc, víla, šaman, ale třeba i voda nebo jiný přírodní element či jiná mystická bytost, která zasvěcuje do mystéria života. Zde je příklad jedné slečny, která nesnila lucidně, ale byla snem silně ovlivněná po probuzení.
“Byla jsem ve velkém obývacím pokoji, který plul po oceánu. Byl tam se mnou starý muž s bílými vlasy ve starší čepici. Měl obrovské, tlusté ruce. Říkal něco moudrého. Vyprávěl a já ho poslouchala. Po vzbuzení jsem se cítila naplněna a oživena.”
Tento sen jsme důkladně zanalyzovali a díky Pjérovi jsem se na něm hodně naučil a klientce velmi pomohl si uvědomit její temperament v komunikaci, který je znázorněn obříma rukama, které jsou komunikačním symbolem. Uviděla kompenzační obraz sebe v tom, jak ona ve snu pouze naslouchá a protějšek jenom mluví. Klasický scénář kompenzace, jejichž úkolem je být jednotný, což je touha duše.
Stařec, nebo mudrc je obvykle v pohádkách pomocníkem. Pomáhá v potížích a dává rady a vedení. Představuje koncentraci duchovní síly a odhodlání k reflexi. Nejdůležitější však je, že zavádí skutečně objektivní myšlení. Představuje archetyp moudrosti a naší nevědomou touhu být celistvý a vědomý. V takových případech je důležité, jak je snící otevřen nevědomým obsahům. Chci totiž poukázat, že i zde starý muž zasvěcuje klientku do nějaké problematiky, ale ona si po probuzení nepamatuje obsah sdělení. Toto je klasický příklad toho, jak chátrající je naše transcendentní funkce, nebo-li most k nevědomým obsahům. Dalším příkladem je série snů, které jsem nedávno analyzoval s jinou z mých klientek, které ji napovídaly k tomu, jaká je její opravdová situace a odkud pramení její příčina. Až na základě těchto snů byla schopna opustit své vědomé stanovisko a pohled, který jí do té doby bránil si tyto zprávy připustit.
Slýchávám sny od lidí a dostávám emaily s podobnými dovětky “zdála se mi taková blbost” .. nebo “zdálo se mi to a to, taková kravina”. Ego hned bourá most, který by nás spojoval se svou duší. Ego nerado naslouchá snům, protože ony jsou vypravěči pravdy, říkají i to, co nechceme často vidět a slyšet. Ego nechce probuzení, protože představuje nevědomost (zmíněný bůh Hypnos). Takže být si snů vědom, natož s nimi pracovat, apeluje na naší přirozenou vášeň pro nevědomost. Protipólem starce by bylo v tomto případě ego, které by radši bylo hloupé a ignorantní. Takže jde na začátku hodně o to, nevzít snu svou důležitost, protože pokud připustíme, že sny zasílá náš vnitřní mistr, tak je bohužel politováníhodné, že k takovým zprávám nepřistupujeme s úctou.
Proč sníme
Určité skutečnosti jsou pro nás příliš silné, než abychom si s nimi poradili na vědomé úrovni, a tak je musíme zpracovat v nevědomém stavu, ve snech, v hlubokém spánku. Když například Ježís zavedl svých dvanáct apoštolů do zahrady getsemanské a požádal je, aby zůstali vzhůru a bděli společně s ním, tak oni to nezvládli. Upadli do nevědomí. Na tom je názorně vidět, že silné vědomí je to, které má stabilně rozvinutou transcendentní funkci – je pevně zakořeněno v nevědomí.
Sen se tedy pohybuje v takových hloubkách, které by se daly považovat za náš psychický domov. Snění je zdrojem našeho bytí, je to dimenze, která vědomí dalekosáhle přesahuje. To jde i vidět na příběhu, který mi sám Pjér vykládal a snad byl i někde zmíněn na jedné z jeho přednášek o snech.
“Vědci vedli výzkum s lidmi, které napojili na EEG a při signalizaci REM spánku, tedy v době, kdy člověk začíná snít, tak je probudili. Poté jenechali zase spát. Ačkoli měli lidé zajištěny všechny potřeby, tak všichni přibližně po 4 dnech vykazovali známky deszorientace, dezintegrace a ztráty celkové schopnosti vykonávat jakoukoliv fyzickou a mentální činnost. Po 4 dnech musel být experiment ukončen, nebylo tomu tak ale u výzkumu s primáty, který paralelně probíhal a pokračoval i přes pozorování stejných symptomů, jako u lidí. Po přibližně 7 dnech zvířata umírala.”
Zmíněný experiment ukazuje, že každý musí snít. Jako bychom šli do svého zdroje a napojili se na něj. Tak na mě příběh poprvé působil a stále působí. Sen je tedy nedílnou součástí naší existence, i když mu nevěnujeme pozornost, tak se děje a my s tím nic nenaděláme. To i vysvětluje, že zde existuje jiný typ vědomí, který není vázaný na vědomí, i když tam nějaký vztah musí být, ale jde o to jestli je nevědomý či jestli se mu věnuje pozornost. Snění je prostorem jako každým jiným v tom, že pokud mu věnujeme pozornost, tak se nám otvírá a zasvěcuje nás do toho, čím je. Evidentně v něm existují paralely s vědomou existencí, jako nám ukazuje zmíněna spící kočka. Mozek a ani tělo nerozlišuje rozdíly mezi snem a vědomým stavem. Pokud ve snu běžíme, tak tělo vykonává stejný pohyb jako při reálném běhu. Jakýkoliv pohyb ve snu způsobuje zatínání a uvolňování vnitřního svalstva.
Co je to sen
Buddhismus vnímá život, že je to příprava na smrt a teprve až umřeme, tak začíná cesta. Vycházejí z toho, že snění je primární a proto mu věnují více pozornosti, než co se děje za dne. Bdělý stav je pro něj stavem, kdy nejvíce spíme, protože se pohybujeme v duálním – 3.dimenzionálním světě. Naopak prostor, který se děje v noci, otvírá brány do jisté reality. Podobně Indiáni vnímají sen jako malou smrt. Nevíte, jestli se znovu ráno probudíte z prostoru, kde duše je znovu volná, bez fyzického omezení, jako po smrti.
Sny jsou hlasem přírody v nás a zřejmě jako přírody takové. A jak nás tato příroda připravila fyzicky i psychicky prožít a žít tento život na plno, tak nás i informuje o tom, abychom mohli žít podle svého údělu. Připravovala a připravuje nás nejlépe na tento okamžik. Sen říká vždy to, co je. Nejde ho vymyslet! Sen mluví symbolickou řečí duše. V této řeči je obsažena historie lidstva a pravděpodobně i celého vesmíru.
Na závěr této kapitoly se opovážím vyjádřit, k čemu jsem došel a proč vlastně snění je základním stavem člověka. Naše vědomí si musí odpočinout, ale snění nepřichází pouze v podobě snu, ať už jsme si toho vědomi nebo ne (lucidní x nevědomé snění). Když se přes den podíváme na nebe, tak tam nejsou vidět hvězdy, ale ony tam jsou, jenom nejdou vidět. Jsou přesvícené slunečním světlem a tak stejně je to se sněním. Slunce našeho já vyjde na nebe a tak žijeme pouze ve vědomí, ale neznamená to, že za tím není nevědomí – ty hvězdy, pro jednoduchost řekněme to snění. Synchronicita, záplavy emocí, jakákoliv nekontrolovanost, únava, to vše jsou jasné znaky nevědomí, které má obrovskou sílu a navrch oproti vědomí. Takže toto nevědomí, tento sen je permanentním stavem člověka! To, že toto můžu reflektovat v tzv. Snění v noci, kdy prvek vědomí není aktivní, to je dar a způsob, jak se probouzet do pravého snu zvaný realita. Vědomí spí, je neaktivní a tak můžeme uvidět to pravé snění. Můžeme uvidět ty hvězdy. Takže sen se tu odehrává dvacet čtyři hodin denně! Celá realita je snění, z které se občas vynoří ostrov vědomí. My to všechno už víme. Duše je pravým domovem a tento domov zná všechny odpovědi, naše podstata zná všechno a ukazuje nám to, když vědomí spí, když není aktivní a nekecá do toho. Proto máme v češtině slovo poznání. Skrze vědomí jen poznávám, co už vlastně dávno znám. Proto všichni mudrcové, Indiáni neberou tak vážně tento materiální svět, je to iluze, hra, skrze kterou se máme naučit a nabýt vyššího poznání.
Je to možná pro mnoho lidí nepředstavitelná a pochybná představa, ale má snaha není někoho přesvědčit, protože vím, jak obtížné to může znít pro někoho, kdo slyší něco takového poprvé, ale součástí mé práce je objasnit mou zkušenost. Toto by změnilo absolutně pohled na svět. Teda pokud to není pro člověka pouhý koncept, ale opravdová zkušenost.
Standardní přístup ke snům bohužel nevidí tyto hlubší souvislosti, které se dějí, když zavíráme v noci oči. Jak jsem na začátku psal, sny jsou jen málo kdy tématem vážné debaty a zájmu. A ony i přesto říkají mnohem více než naše mysl, a i proto jsou nenahraditelným prostředkem k vyřešení jakékoliv vnitřní problematiky.
Shrnutí
Sen je prazáklad vědomí. Je to poselství z vnitřního světa, který není podřízen zákonům prostoru a času.
Sen je bytí, tak stejně jako vědomý stav a obojí tímtéž jsou.
Sny jsou přirozené fenomény, nelžou, neklamou, ale spíše naivně oznamují to, čím jsou a co míní.
Poukazují na vnitřní a vnější události, ale vždy pohledem, který poukazuje na něco, čeho si nejsme vědomi.
Vyjadřují vždy nový pohled na tyto události.
Každý sní a musí snít.
Sny zasvěcují do života a připravují na smrt, sen ukazuje souvislosti do těch nejhlubších hlubin lidské duše.
Sen mluví symbolickou řečí.
Četba dále
Hluboké sny a jejich sdělení k momentální době
Sen jako cesta do nevědomí a symbolická řeč
Analýza snů
Inspirující učebnice snů
J.C. Cooper – Encyklopedie tradičních symbolů
Stephen LaBerge – Lucidní snění
Ernst Aeppli – Psychologie snu
Hans Dieckmann – Sny jako řeč duše
Marie-Louise von Franz – Anima a Animus v pohádkách
Marie-Louise von Franz – Sen a smrt
Marie-Louise von Franz – Psychologický výklad pohádek
Marie-Louise von Franz – {Individuation in Fairy Tales, pravděpodobně není přeloženo do ČJ}
Marie-Louise von Franz – {Shadow and Evil in Fairy Tales, pravděpodobně není přeloženo do ČJ}
C. G. Jung – {Dreams From Volumes 4, 8, 12, and 16 of the Collected Works of C. G. Jung, pravděpodobně není přeloženo do ČJ}
C.G. Jung – Vzpomínky, sny, myšlenky
C.G. Jung – Snové symboly individuačního procesu
C.G. Jung – {Dream interpretation Ancient and Modern, není přeloženo do ČJ}
C.G. Jung – Výbor z díla I.- IV.